Únor 2012

Vyjímečnost se skrývá v každém..

29. února 2012 v 7:00 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Hello babies..
Absolutně netuším, o čem bych vám sem měla momentálně v tuhle dobu psát.. Jelikož je čtvrt na jedenáct a moje hlava už upadá do nočního spánku, já ještě pořád funguji a moje prsty na klávesnici téže.. Napadl mě zrovna tento titulek.. ani nevím proč.. Asi proto, že bych vám jsem vypsala pár věcí, kterých je na mě asi tak nejzajímavějších, a které vás možná že i pobaví.. Proč budu psát zrovna o tomhle? Aby jste mě zase trošku více poznali..;)
  • Trubkofobie - Mojí asi úplně nejdivnější věcí, nebo spíše hrůzou ukrytou v mém těle je trubkofobie.. Asi málo kdo z vás chápe co tím myslím.. Trubkofobie - fobie z trubek.. Ať už vodovodních, či různých jiných. (nepočítá se lampa, plot apod..) Víte.. Nemohla bych být někde v prostředí, které je plné trubek.. Třeba moje rodiče.. Pracují na rizikovém stanovišti, o to ani tak moc nejde.. Ale je to prostředí, ve kterém jsou jen a jen trubky.. Možná že to někomu přijde až moc vtipný, ale jelikož já, jako debilní stvoření prostě tuhle bláznivou fobii mít musím.. A lahůdka na konec - radši se nechám posypat pavoukama než vlézt do plynový komory..;)

  • Um.. Znáte to když máte prostě tu nutnost se před každým přetvařovat? ne každý člověk je stejný.. Ne každý člověk má rád přímo mě - slečnu Š. Snažím se do kolektivu co nejvíce zapadnout, ať už se jedná o člověka který každý den vykouří krabičku cigaret, nebo o člověk co nepustí oči od učení.. Skoro před každým kámošem / kámoškou se chovám úplně jinak.. Tak jak se chovat zdá se býti mám.. Nebo aspoň mám takový pocit jakože - nechovej se jako pinda ale jako tvrďák.. Což já opravdu neumím..:D Je jen jeden jediný člověk ke kterýmu se chovám tak, jako se chci chovat.. A to je můj kluk.. K jemu jedinýmu se opravdu ukazuju jako slečna Š.. A on to moc dobře ví.;)
  • Mám ráda když mi někdo kreslí na ruce či nohy, škrábe mě a hrabe mi do vlasů.. Nechala bych si to dělat každý den.. Myslím to co jsem teď vypsala.:D Nic není tak skvělý jako tohle, až na pár vyjímek.. Lehnout a nechat se šrabat od ostatních.. Vím že asi nejsem jediná, ale jedna z mých dalších specialitek a zároveň posledních..
So, that's all.. P.S. mám v plánu fotit nový design na blog, opět na téma Girl ........ ;)) Pište nějaké nápady do komentářů..;)

Welcome peoples in my "fashion" world..

27. února 2012 v 22:02 | Girl in the purple scarf |  My styl
Hey babes.. Po dlouhé době vám sem píšu, why po dlouhé době? Fúúú.. Kde mám brát inspirace ke psaní článků? No určitě ne na ladyvanilce.. A tak mě napadlo, že bych vám zde zmínila něco málo o tom co nosím.. Upozorňuji že nejsem náročný člověk, a v jednoduchosti je krása, proto ode mne neočekávajte nějaké nádhery od Gucciho.. ;)

První jakýsi můj výtvor bych asi nazvala "volleyball dream".. Nevím ale přijde mi že toto oblečení je na tento úžasný sport asi nejlepší.. a nejpohodlnější..:)
Fishbone kraťásky - 7€ (nenakupuju draze..;) ne každý na to má..)
Amisu tílko - 10€..


Co jiného než volné tříčtvrťáky a "Party" tílko bych si na např. Zumbu mohla vzít? Je sice pravda že už na ní nechodím, ale proč ne?? :)
Fishbone tříčtvrťáky - 17€
Fishbone tílko - 10€


Jaro je za dvěřmi a já jsem na něj plně připravená!!! Už se nemůžu dočkat až tenhle outfit ven vytáhnu.. Je sice pravda že jsem ho měla už o víkendu, ale nebylo to ono.:P
Amisu riflové tříčtvrťáky - 25€
Tričko - From my dady from Italy.<3

Ještě takový outfit pro tyto zimní dny by neuškodil.. Teplá mikina která mě vždy zahřeje, a moje oblíbený rifle ve kterých se cítím skvěle, why not?
Mikina Amisu - 17€
Rifle Amisu - 30€

Píšu na téma "téma týdne"

21. února 2012 v 21:11 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Joo.. Máte pravdu, můj nadpis je trochu nesmyslný, stejně jako já.:) Tak proč ne?
Po dloooooouhatananánské době (to je ale blbý slovo) jsem se rozhodla že nakonec budu psát na témata týdne... Ale budu psát jenom na témata která budou mít aspoň trochu logiku a nebudou to témata jako např. - moje poprvé apod..
So - here we go (again) - jo to zpívá Demi Lovato..ne ale fakt..
Bylo nebylo, za sedmero horami, jedno opuštěné místo na internetě.. Pro mě bylo velice opuštěné jelikož jsem ho neznala.. Jeho název byl blog.cz, dokonce to nebylo místo ale stránka na které si mohli různí lidé zakládat blogy jako svůj koníček.. neváhala jsem a založila jsem si ho také.. když jsem popojela níž, zaujmul mě titulek "téma týdne".. zrovna to bylo téma vegetariánství, a já se těšila jak o něm něco napíši.. Doteď ten článek leží v rozepsaných a já se k němu nechci ani vracet..
Tématem tohoto týdne je "Co nás ve škole nenaučili"..
Znáte takový ten pocit, kdy v životě narazíte na něco co neznáte, a potom si uvědomíte že právě to se ve škole neučíte..?
Znáte ten pocit když ve škole narazíte na nové rovnice a nikdy v životě je nevyužijete? Proč nás pedagogové neučí základy k životu, ale namísto toho nás učí něco co nechápeme a ani to nevyužijeme? Škola je základ života - ano, to je naprostá pravda.. Někdy mě do ní docela i baví chodit, ale proč se učit opravdu něco co je nám k ničemu? Proč sedět hodiny nad tím co sami nechápeme a druhý den z toho píšeme písemku?
Nemám ráda ten pocit, kdy píšeme písemku a učitel nám zadá otázku kterou jsme ani pořádně neprobrali.. Když ho s tím napomenu, odpoví mi, že jsem měla o hodině lépe poslouchat.. Promiňte, ale jak někdo může poslouchat tak nudná vyprávění o revoluci? Přižnávám že dějepis nesnášim i když jsem z něj měla jedničku.. Dokázala jsem se ho naučit, a pamatuji si to teď? Samozřejmě že ne.. Mě by se líbilo, kdyby žák každý den na určitém předmětu vybral, co se bude učit a podle toho by to jelo..:D Byla by to docela i sranda, i když je pravda že by jsme pak asi nikde nezasídlili.. Kdo je proti tomu aby se učilo něco co je nám k ničemu?

Co mi blog dal a naopak vzal..?

19. února 2012 v 21:31 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Tenhle blog, nebo spíše můj účet je na blog.cz zaregistrovaný už přes dva roky.. (v říjnu to byly dva roky).. Je v něm napsaných přes 300 článků, z toho je ale většina opravdu na odpis..
Každý má své začátky.. I já můžu říct že jsem i těch 2 a půl roku na blogu pouhým začátečníkem.. Nenašla jsem žádného člověka který by mi blog upřímně zkritizoval, upřímně mi řekl co je na něm fajn a co bych měla naopak změnit nebo odstranit..
Mít blog není až tak úplně lehká záležitost jak se na první pohled zdá..Musíte mít k tomu nadání.. Musíte mít schopnost předávat myšlenky ze srdce do prstů které ty myšlenky vyťukávají do klávesnice.. Musíte mít tu schopnost si říct - "jednou budu slavná"..
Chci aby se můj blog jednou proslavil..Je to asi sen každé blogerky která se své stránce věnuje.. Chci aby všichni znali mé názory na tuto svobodnou zemi a viděli, že jsem aspoň zčásti trochu sebevědomá.. Opravdovou kritiku a hnusná slova v komentářích jsem zatím nezažila.. Což je docela škoda, protože by mi to dodávalo ještě více sebevědomí než jsem doteď měla..
O téhle stránce ví hodně mých přátel.. Ani nevím jestli jí průběžně navštěvujou.. Neříkám že mi to vadí, ale je docela zajímavý se jen tak rozepisovat i když vím že si to přečtou a druhý den je uvidím ve škole s divným pohledem na mou tvář..
Ale teď už k tomu, co jsem doopravdy do tohoto "articlu" chtěla napsat..
Co mi můj blog dal.. - Blog.. Je to snad jediná stránka (pokud nepočítám facebook) kde píšete články vlastně sama pro sebe a nevypadáte jako úplný pitomec, jelikož si to za pár hodin přečte 5 dalších... Víte.. Blog mi dal představy o budoucnosti.. Naučil mě rychle psát na klávesnici a dal světu najevo že i já jsem člověk s prosaditelými názory.. Teď už vidím mojí budoucnost redatorky.. Každý by měl jít za svým snem od srdce a né rozumu.. a já jsem jedním z těch co to hodlají učinit.. Chci hodiny sedět nad papírem a přemýšlet jakým způsobem napíšu sloupek do časopisu na určité téma.. Jsem sebevědomá.. Nebojím se toho si zakritizovat a bláboli o tom, že jsem pitomá psaných v komentářích pod mými články o mém klukovi mi jsou u .... Nebojím se napsat vše co potřebuje srdce vypustit ven.. Je sice pravda že bychom se měli vyzpovídat ústy, ale jelikož "writing is my life", proč to nedělat tímto způsobem?
A co mi vzal? - Absolutně vůbec nic.. to že jsem si založila stránku nebo spíše blog mě učinilo šťastnější a nemusela jsem zbytečně psát na kus papíru vše co jsem zažila v ten den.. Může to vidět klidně celá Česká Republika, a já ani nepřemýšlím nad tím jaký z toho mají dojem.. Nebojím se toho, že jednou mi někdo do komentářů napíše, jak jsem špatná a mám si blog zrušit.. Víte, probojuje mě dál k cestě, na kterou čekám už dlouho, a ta je - makat, makat, a zase jenom makat.. Protože budoucnost redaktorky je stále ještě přede mnou..A já se k ní musím určitým způsobem probojovat..

Cold, cold winter..

19. února 2012 v 0:39 | Girl in the purple scarf
Znáte takový ten pocit kdy vezmete do ruky takový ten zajímavý přístroj který dokáže udělat obrázek který právě před sebou vidíte? Ano přesně tak, jedním nedotčeným slovem by jsme ho mohli nazvat "slušně" řečeno - Fotoaparátem..
Před asi 2 týdny jsem si vyšla společně s mým klukem do hluboké přírody.. Neměla jsem v úmyslu jí fotit, ale zamrzlý rybník s jikrami vypadající jako strom, nad kterým se o vyobrazovala míhající se mlha jsem ten mobil do ruky vzít musela.. Já a můj kluk přírodu milujeme.. Proto v ní asi trávíme nejvíce času.. No, ukážu vám pár fotek vyfocených 5 -ti "megapixelovým" foťákem v mým mobilu..
1.
2.

3.

4.

Čekání na odpolední u našeho "Velenického" Oxfordu..:)

5.

Focené před pár minutami..
6.

Focené dnes cca v 17:45.. P.S. - upozorňuji že žádná fotka z výchozích fotek není upravená..


Girl in purple scarf

17. února 2012 v 19:41 | Girl in purple scarf
Girl in purple scarf
Tak co? Kdo tomuto názvu rozumí, nebo chápe jeho význam? Kdo ví z jakého filmu jsem tento název "překopírovala" , a kdo ví proč?
Kvůli oblečení, nákupům a všemožným věcem se každý dokáže pekelně zadlužit.. Jak to ale splatit když nemáte pořádnou práci? Časopis týkající se financí apod. se stal zaměstnáním a jedinou možností pro zoufalou dívku která si neví rady.. Článek "Vliv měnících se sazeb u kreditních karet" se stal nejznámějším článkem v tomto časopise vůbec.. Byl napsán ve formě sloupku, ale jelikož mladá dívka nevěděla jak se má pojmenovat, pojmenovala se pod přezdívkou "dívka v zeleném šátku".. Jak k takovému názvu přišla? Jenodužše, za výlohou jejího oblíbeného, jak jinak než značkového obchodu.. Bílá figurýna mávající v dívčině představě svojí keramickou rukou ukazovala ten překrásný, latexový šátek za 100$. Dívka už tak zadlužená si ho stejně koupila, s pomocí šéfredaktorka právě onoho finančího časopisu, který jí půjčil 20$ na doplacení. Tak kdo pozná, jak se tento film nazývá? ... BLÁZNIVÝ SVĚT SHOPAHOLIKŮ..
Proč ale zrovna já jsem si překopírovala tento název do mého blogu? Jsem snad nějaký shopaholik..? Ne.. Jen mi ten název připadal nesmírně originální a na můj vkus dost zamotaný.. A takové věci já ráda..;) Jelikož fialová je jedna z mých nejoblíbenější barev, a právě tento šátek je mým velice oblíbeným, jak jinak než "Girl in purple scarf" bych se měla jmenovat? :)
P.S. - jelikož anglický jazyk miluji a když tento název vyslovujete v angličtině, vyzní to mnohem líp..:) Tento název budu nadále používat jako podpis v mém blogu pomocí ikonky fialového šátku.


I'm drawing..!! :)

16. února 2012 v 23:19 | Miška
Hey everyone!! :)
Založila jsem si novou rubriku "Kreslím".. asi každýmu docvakne že tu budou hlavně obrázky mých díl který jsem kreslila převážně když jsem byla nemocná.. Za den jsem jich nakreslila min. 5..:D Nuda byla veliká že už jsem dokonce chtěla i do školy, a tak jsem vzala do ruky tužku,pastelky a gumu a začala jsem kreslit první co mě napadlo.. :D Doufám že se budou líbit a že se neztrapním s prvním článkem v nový rubrice...:)


Rawwrrr!! Můj nejoblíbenější kreslený paňáček který mi přijde ze všech ulítlých nakreslených kravinek nejnormálnější,nejjednodužší a nejoriginálnější.. Svojí jednoduchostí vystihuje naprosto mojí ulítlou povahu kterou já všem dokazuji denno denně.. :)


Jelikož mi většinou nehorázným způsobem velice hrabe a kreslím věci který mě zrovna napadnou, kreslím to z mé hlavy přímo na papír, dopadá to tímto způsobem.. Snad tomu obrázku aspon trochu porozumíte...:)) Jednodužše jsem ďábel s duší andílka..



Na tenhle obrázek jsem nejvíce pyšná jelikož je jednoduchý,a naprosto ulítlý a mě přijde dosti vtpiný a nehorázně roztomilý..:) Asi jsem se do něj zamilovala, ale ost mě mrzí ta jeho kvalita.. :) P.S. vybrala jsem jenom tři obrázky ptž se mi asi nejvíc libí - to dává smysl..:DD
Byéé!!!

Jdi za svým snem..

15. února 2012 v 23:53 | Miška |  My styl
Hello my babes!! :)
Jak pochopit můj nadpis? Nebo spíš titulek tohoto článku? Zkuste si to vyvodit z následujících pár slov..
Získat místo v nějakém zaměstnání je velmi dobrý pocit který zřejmě každého zahřeje u srdce.. Najednou vám v hlavě cvakne věta - "Ale tohle zaměstnání mi vlastně změní celý život..".. Víte.. Jak se to vezme.. Do práce, ať už jakékoliv by měl každý našlápnout pravou nohou.. Přece jen práce Vám život poštěstit musí.. Pokud ovšem máte práci takovou,která vás moc nebaví, změněný život nebude změněný na dobrou náladu ale spíše špatnou.. Koho by bavilo se každý všední den (někdy i víkendy) mořit v nějaké práci která ho nebaví? V dnešní době se lidé zaměřují spíše na to, jaké peníze vám práce dává.. A není divu, vždyť dnešní krize hraje v životě skoro hlavní roli.. Nemůžete si jen tak vybírat práci která vás baví za dobrý plat.. to by se vám muselo opravdu hodně poštěstit..
Už aspon trochu chápete o čem je dnešní článek? Spíše o mé budoucnosti.. Tenhle článek píšu já sama za sebe, pokud si někdo z toho bude chtít vzít inspiraci klidně.. Ale pochybuju že vám mé kecy v hlavě budou k něčemu.. Jak už vlastně víte,můj blog je o mě, píšu sem mé věci ze života.. Jak se cítím, na co mám náladu, co se mi stalo.. Proto ten,koho články nebaví.. Nečti si je.. Ne každému jdou do hlavy kecy cizích lidí..
No ... Čím vlastně začít.. Určitě ne dramatickou pauzou vyjádřenou třemi tečkami a před nimi napsaným slovem, nebo spíše zvláštní smíchaninou slov slovem "no"... Každý by se mě zaměřit na to, co ho baví, jak už bylo víše zmíněno, a zaměřit se i tak na výběru jeho budoucí střední školy.
Proto pod sebe vypíšu mé zájmy, o kterých vám něco málo řeknu....
Víte.. Ne každý má výdrž s křičícími dětmi kolem vás.. Né každý má dost inspirace na to vymýšlet pro ně zábavu.. Né každý má dost nervů někomu nazouvat boty i když mu je 6 let.. Já ano... Párkrát jsem byla taková ta "výchnovná" puberťačka nebo jak to říct.. Která se starala o dítě které mi zrovna přišlo např. na táboře do ruky.. Vymýšlela jsem s nim aktivity, hrála si s nim apod.. Každý člověk mohl zpozorovat že já mám na to se o více než jedno dítě postarat.. A tak mi nasolili pod ruce hned 6 dětí.. No, zkuste si hlídat 6 dětí, když jste s nima u řeky a máte co dělat aby do ní nezahučeli.. Popravdě, závidím mojí ségře.. Ona toho tolik dokázala, udělala a byla schopna vytvořit.. Ona udělala vysokou školu - lépe řečeno obor pedagogika nebo tak něco.. Ona je teď už druhým rokem učitelkou ve školce.. Dostává na krk ty nejzlobivější děti, ale stejně je miluje.. Víte, někdy mi je blbé se opičit po někom s tím co dělá.. Bylo by mi blbé studovat to samé co ona..

Jaký máte pocit když běháte 4 kilometry v kuse, už nemáte síly ale děláte všechno proto abyjste to dotáhli co nejvíce do konce? Jaký máte pocit když při volejbale když dáte protějším hráčům bod a je to vaší zásluhou? Jaký máte pocit když sjíždíte svah obrovskou rychlostí a křičíte při tom "maminko zachraň mě"..? Je mi 13 let.. Sportuju už od malička.. Sport byl mým živlem, mým vším do té doby něž jsem si našla partu, kámoše, kluka a všeho jsem se jaksi vzdala... NA závody jezdím doteď.. Ale popravdě, už mě to nebaví.. Prostě nemám takovou tu výdrž co předtím.. Tož o běhu.. Volejbal - ten mě ale neomrzí nikdy.. Je to něco co hraju už 3 roky.. Je to něco na co chodím skoro každý ponělí jenom abych se mohla odreagovat.. Je to něco, co je mojí drogou a navždy bude.. A těším se, až budu mít u srdce ten pocit štěstí v tom že jsem vyhráli jakýkoliv turnaj.;)

Zimní mrazy.. Teple se oblíct, vzít si rukavice, a do tašky hodit takovou tu věc jménem foťák na kterou jsem šíleně pyšná že je vynalezlá.. Nědokážu si představit den kdy bych nefotila.. Focení mě baví, je to něco jako vykreslit pocit který v sobě máte, tím myslím vyfotit něco co představuje nebo zkresluje vaší momentální náladu.. Víte jak krásný pocit to je jít do zamrzlý přírody, vyfotit zamrzlý rybník, hodit to na nějakou stránku a nechat se laškovat od ostatních jak hezky fotit umíte? Moje kámoška se dostala na střední školu, na obor který se tímhle zabývá, a já jsem na ní šíleně pyšná že to dokázala.. Nedokázala bych se ovšem ale tímhle živit, nedoplňuje mě to tak jako...

to jako... PSANÍ .. O něm bych mohla psát do nekonečna.. Ale jelikož vím že teď se sem nikdo nedostal protože ho článek v půlce přestal bavit, napíšu to stručně, a všechno ostatní si něchám v srdci které je pro psaní a ostatní činnosti jako stvořené.. Jsem šéfredaktorka našeho školního časopisu, mám blog, píšu do něj někdy články, když mám tu chuť se vypsat.. Mám plno papíru plných textu popsaných mým vymyšleným dílem.. Mám plno myšlenek o kterých bych mohla psát.. Mám plno fantazie kterou bych vám mohla předvést, mám jí vlastně díky čtení kvůli kterému tu fantazii získáte.. I to jsou začátky.. Jako u ostaních věcí někde začátky bývají.. Víte.. Psaní je pro mě život.. Tak proč se tím neživit?

Miška.:)

Je lepší být krásná a blbá, nebo škaredá a chytrá?

12. února 2012 v 21:06 | Miška |  My styl
Hey everyone!!! :)
Jelikož opravdu nevím o čem psát, první věc která mě napadla když jsem byla na WC (hhh..:D) byla tahle věta.. Není úplná.. Chci tím vlastně říct, jestli je lepší být krásná a nechápat věci kolem sebe, mít na prstu obmotanejch tolik kluků, že i jejich počet je nyvčíslitelný, nebo nebýt zrovna tou nejkrásnější holkou na světě a umět ukázat na mapě Českou Republiku..:)
Každá vlastnost má své plusy a mínusy.. Když si to tak přeberu, někdy je lepší být krásná.. Je sice pravda že nemám ráda rozmazlenost, povrchnost a hodinové civění do zrcadla a nechat se přesvědčovat od ostatních že jsem krásná, ale když si to přeberu, dnešní svět kouká většinou pouze na vzhled.. Je samožřejmě že pravda,že teď už nové známosti, lépe řečeno přátele nehledám, protože mi jich stačí pár a jsou těmi pravými, ale co když se náhodou od vás odtrhnou jen kvůli tomu že jiná holka řeší vzhled a chodí nakupovat? Stalo se mi to, a to už hodněkrát.. Nejsem ten typ člověk co civí hodiny a každou přestávku ve škole do zrcadla.. Nejsem ta holka co říká že je hnusná jenom kvůli tomu aby si vyslechla lichotky typu "co kecáš?? Vždyť jsi nádherná".. Dalo by se říct že jsem spíše hermafrodit.. :D Jsem holka která nehledá na svém těle detailní chyby, jsem holka která není každý den v takku, new yorkeru apod. ale max. jednou za dva měsíce, jsem holka která si jde za svým a nezastaví jí ani člověk který je pro ní nejdůležitý, jsem holka která dokáže milovat a být věrná, aniž by se vyspala s někým koho potká jen tak na ulici, jsem holka která na jinýho kluka ani nepomyslí, jsem holka která nesedí po večerech jenom u xteenu ale taky nad knížkama, momentálně knížkou (thanks Madush)..
Ovšem.. Pokud si najdete pravé přátele, kteří se vás nevzdaj i kvůli nepatrné chybičce, máte vyhráno.. Pokud jste holka s dobrým srdcem ukrytá v těle holky s rozcuchanými vlasy a nepřemakeupovaným obličejem, měla by jste být na sebe pyšná!!
Yours Miška.:P

What..?

11. února 2012 v 21:37 | Miška |  Úvahy
What was matter?!
Ahoooj.. Budete se asi divit ale konečně po dlouhým měsíci a půl mám psací náladu.. Nechápu že teď v 21:15 se mi chce něco po náročném dni dělat..:))
So.. What are you doing in the winter? (heh, anglická věta učená ve 3. třídě napsaná holkou v osmé třídě,jak vtipné).. Já chodím neustále bruslit.. Konečně se na mě hrne taky ta atmosféra "něco dělat".. Prožívám zatím mých nejkrásnější 7 měsíců díky jednomu člověku a partě kterou jsem poznala..
Po úmorných 5 dnech ležení doma kvůli zánětu močového měchýře (naštěstí je to za mnou) jsem si zasloužila si tu zimu jakýmkoliv způsobem užít.. Moc mě mrzí že nemám zdokumentovaný fotky z toho, jak jsem byla poprvý na snowboardu, ale aspoň mám natočený jak sjíždím kopec a na konci hodím krásnou "držku"..
Taky jsem se odhodlala konečně hrát hokej na ledě s ledními bruslemi.. A de mi to.. (ironie).. :D
Dost mě mrzí, že jsem se vzdala Zumby.. Chybí mi to ano, ale na druhou stranu se pořád přikláním k myšlence že bych na ní stejnak neměla čas, jelikož mám na práci důležitější věci (i když je pravda že zumba pro mě byla ještě před rokem tou nejdůležitější a nejoblíbenější činností kterou jsem kdy měla)..
Budete se divit,ale pořád jsem se nevzdala volejbalu, který hraju s T. už cca 3 roky.. Dokonce MOŽNÁ budeme jezdit na turnaje.. Ale dcl pochybuju že s naší týmovou sestavou vyhrajeme nějaký turnaj..
Kolem února či března pojedeme na turnaj fotbalu - sestava holek z naší školy.. Už se těším až bude všechno zdokumentovaný a já se nad tím zasměju.;D
Hustý.. Až teď jsem si všimla že vlastně mluvím jenom o sportu.. No to je jedno.:D
A co jinak? Jak dopadlo vaše vysvědčení?? Já upé spokojená.. Na to že minulej rok jsem měla průměr 1,71 a teď 1,31 jsem na sebe fakt jako že pyšná.. :D
Je mi líto ale prostě musím sdílet méé nadšení!! Přišla mi do školy knížka "Chvíle před koncem" a potřebuju se zeptat jestli už jí někdo četl a mám se na co těšit nebo je úplně na hovno a dala jsem za ní zbytečně 300? :D
Áwwww.. <3 Včera jsem si nádherně užila den s Majdou, Mílou a Klárou.. Byli jsme si pořádně zabruslit a potom jsme byli u Majdy s dvěma pizzama na stole..Zuste hádat v jakým nebi jsem byla.. 7. nebe je málo!! :DD
Ani nevim vlastně proč sem píšu.. Připadám si jako bych trpěla samomluvou,a mluvila do zdi,proto končim aby někdo z vás nevytočil číslo do blázince (kdyžtak se jmenuju Namyšlená Blondýna a bydlím v New Yorku).:D
Bye!!!! :P