Březen 2012

Some favourite outfits..

26. března 2012 v 21:33 | Girl in the purple scarf |  My styl
Ouč.. Když si spočítáme kolik uherských roků uplynulo od té chvilky kdy jsem sem přidala můj poslední článek s nějakými mýmy oblíbenými outfity, spočítali by jsme jich nespočitatelně moc.. (divné, ale jak logické)
Jelikož některé outfity nejsou mé, chtěla bych především poprosit mojí kámošku M. která je velmi vztřícná a udělala pár fotek s jejími šatmi (nevím jestli je to gramaticky či pravopisně správně) o to, aby mě zítra nezabíjela za to, že jsem její šaty považovala za můj jakoby rádobi oblíbený outfit... P.S. rovnou udělám reklamu na její a ještě její kámošky blog, protože ony si jí zasouží - http://m-m-fashion.blogspot.com/ ... So, here we go..

Uch.. Před pár měsíci jsem byla společně ještě se jednou kámoškou jménem žíla u mé kámošky Žajdy která mi udělala skvělý fotky.. Fotky jsou skvělý, ta Žiška (já) co je na nich, moc hezká neni.. Ovšem jsem krásnější než kluk co si strká 2 knedlíky do pusy (neznáte ho, já jo, muhaha).. No nic.. So, thanks to M.!! <3


Jelikož nejsem náročný člověk, a na styl si moc nepotrpým, dám na jednoduchý, spíše sportovní oblečení.. Jelikož na mě šla jarní nálada, vzala staré "hadry" ze šatníku a vyběhla s nimi na sluníčko.. Neopakovatelně krásný pocit..;)


Jo.. K tomu bych vám asi taky měla něco říct.. Mám kluka, co je airsofťák.. Pro mě je airsoft děsně sexy!! Za 1. Ti, co ho hrají aspoň trochu dávají najevo, že chtějí bránit svojí zemi.. 2. Jak krásný to pohled je na mého kluka břicho po nějaké takové akcičce.. Jelikož je pro mě tohle oblečení asi nejpohodlnější (doufám že to nečte on), nosila bych ho klidně i do školy..:) To by si ale o mě nesměli lidi myslet že jsem absolutní kravka..


Miloval jste někdy někdo nějaké auto? Jsem závislá na značce alfa romeo.. Je to to nejlepší auto které kdy mohlo být.. A protože ho máme i my, jsem na to nesmírně moc pyšná.. A kdo by si neudělal fotku se svým věcným miláčkem? :)

And last.. Můj prozatím nejoblíbenější, už jenom kvůli těm botám.. Koupila jsem si je jak jinak než v deichmanu.. Asi nejsou moc vidět, ale já je miluji..<3 Žádný podpatky, prosté sportovní nikei..Miluji.<3


Téma týdne - "Moje země"

25. března 2012 v 12:02 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Moje země.. Určitě nejsem ta z těch, která by si přivslatňovala jako svojí zemi USA.. Jsem čech, narodila jsem se jako čech a budu nadále žít v česku.. Je sice pravda že se mi líbí města jako je New York, Washington DC apod. a ráda bych se do nich jela někdy podívat, ale to neznámená, že si je přivlastňuji a beru je jako za ta nejlepší ve kterých si představuji moji budoucnost.. Je tam tolik možností, tolik nabídek prací... Ale kam si mám vyjít do přírody, kam si mám zajít na houby? Kde mám vyvenčit psa? Tam kde bydím, mám pár kroků od mýho domu krásnou přírodu, ve který si můžu odpočinout a zapomenout na to zakouřené město ve kterým jezdí voplzý rakušáci a unášejí mladý holky, a klidně i ty starší ženský.. kdo by se tu potom nebál.. Zkuste si porovnat USA s českou republikou.. Někdo píše, že USA je jejich domovem.. Dobře chápu to.. Ale přeci jenom v USA je pár nevýhod. Jedna bývalá blogerka která mě jen a jen kopíruje napsala jako článek, že česko je jen stěží její země.. Že by radši bydlela v USA.. Dobrá, chápu to.. Ale je docela smutný, že naší krásný země s nádherným jazykem ve kterém se dají vymýšlet různá slova si ani trochu necení.. Zajímalo by mě, co je na ní tak špatného.. Nevím jestli k takhle k tomu lidé příhlíží lidé jenom kvůli tomu že bydlí ve vesnici... Já nemám nic proti vesničanům, sama vesnice miluju protože je v nich klid, a příroda.. Ale nemám ráda když v nich bydlí tací lidé, kteří nemají ani trochu lásky k přírodě..
Když jsem bya malá, chtěla jsem být policistkou, modelkou, a vším možným jiným.. Modelka byla ovšem mým největším snem.. A právě kvůli tomuto snu jsem chtěla jet až do Ameriky ve které bych se s touto prací uplatnila.. Ano, budete se divit, ale už jako malá jsem takto přemýšlela..:) Dnes už bych takto nepřemýšlela.. Jelikož jsem po přečtení článku v časopise modelku jako povolání odvolala, změnil se i můj sen žít v Americe.. A tak, postupem času jsem zjistia, že mě baví psaní.. A s tím bych se už v Český republice daleko víc uživila.. Našla bych si tu v klidu práci, sice né zrovna v mým městě, ale kdyby jsem jela dál, do většího města, určitě bych si místo našla.. Proč ale muvím o práci? Protože jsou z ní finance.. A kdo se v dnešním životě obejde bez financí? Nikdo..
A co vy? Máte radši svojí zemi nebo nějakou jinou?

I want be redactor..<3

18. března 2012 v 21:35 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
2 a půl roku znám ten pocit, si jednou za čas sednout k Pc a rozepsat se o něčem, co mám na srdci na můj blog.. Znám ten pocit rozkliknout ikonku "Nový článek" a vypsat své pocity co mě tíží uvnitř mého srdce..Když píšu, jsem úplně v jiném světě.. Nevnímám nic jiného než jenom ťukání na tlačítka mého notebooku.. Víte.. když si to tak vezmu, není den, kdy bych nepřemýšlela o mé budoucnosti..
Už jako malá jsem brala do rukou tužku a kreslila si.. Vím že to nemá se psaním nic společného, ale čím jiným než tužkou na papír píšete..? Pamatuju si, že moje první písmeno, o které jsem se zajímala bylo "K". Proč o tom mluvím? Moje část dětství byla také spojená se psaním, nebo s češtinou, nebo prostě s něčím, co se tohoto týče...
V jedenácti letech jsem si chtěla najít novou zálibu.. Koukala jsem často na nějaké blogy o mých oblíbených celebritách, například o Avril apod.. Jednou mi do hlavy naskočila otázka "kde lidi dělají takové stránky" ? Když jsem sjela na blogu níže, viděla jsem ikonku blog.. Asi mi bylo jasné, že to bude spojeno s tím, že je tato stránka na něčem takovém utvořena.. Neváhala jsem a založila si blog také.. Můj asi úplně první blog byl http://misik1998.blog.cz/profil ..... Nebavil mě.. Neměla jsem o čem psát.. Asi jsem nebyla ještě v takovým vývoji, abych měla nějaké pocity o kterých bych vám psala.. Napříš k tomu, že jsem se o češtinu zajímala, mě toto netáhlo dále než když jsem začala.. A tak jsem s tím přestala.. Dále jsem koukala na blogy, a zase mě napadlo si založit nový.. Tentokrát to byl blog o Ashey Tisdale.. :D Měla jsem jí ráda kvůli tomu muzikálu high school musical.. Přidala jsem na blog pár obrázku ale vzdala jsem se ho.. A o pár týdnu, či měsíců teď nevím, jsem si založila tenhle, na kterým si už pěknou dobu stojím.. Jsem na něm, jak to říci .. Asi závislá.. Našla jsem si můj nový, opravdový koníček kterého se držím už více jak dva a půl (chlapa) roku.:D Dokonce se postavil do žebříčku mých vysněných povoláních, a po nějaké té době, kdy můj blog navštěvovalo více a více lidí, obsadil první místo.. I když vím, že nejsem ve psaní naprostá jednička, a najdou se i lepší, věřím si..
Asi před půl rokem jsem brouzdala po internetu, a hledala střední školy které se na tento "obor" zaměřují... Neúspěšně.. Žádná škola týkající se tohoto oboru v jihočeském kraji se nenašla.. A tak jsem hledala před pár týdny, a tentokrát úspěšně.. Našla jsem jednu v Českých Budějovicích.. Je to obchodní škola, ve které je obor žurnalistiky..:) vím, že v osmé třídě je na to brzo, ale pro mě výrazně ne.. Zajímám se o to, a ráda plánuju.. A navíc.. Kdo by si nechtěl splnit svůj sen? Je přece nějaká cesta, přes kterou se k tomu musíte dokopat.. A já už jí našla.:)

Jau..!

14. března 2012 v 21:36 | Girl in the purple scarf |  My diary
Po dlouhé době přidám do rubriky "MY diary" nějaký ten článek..
So.. How are you?? Moc se omlouvám že jsem dlouho nenapsala článek, ale jeližko nemám náladu kvůli zvrklému kotníku který jsem si náhodou vyvrkla při fotbale tak nemám opravdu nic jiného než jen tohle co psát..
Možná zítra napíšu nějaký smyslupnější článek, ale teď , v půl 10. už mi to vážně nemyslí..:))
Jinak.. Na youtube jsem dala video ohledně projektu Kony 2012.. Najděte si ho sami, nemám za potřebí potom poslouchat kecy ostatních ve škole.. Stačilo když jsem se k tomu jednou vyjádřila při občance..
P.s.. Už jste měl někdy někdo vymknutý kotník? Já právě teď.. A bolí to jako krááávička.:)


Kony 2012

10. března 2012 v 21:36 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Chci, aby všichni, co tento blog navštíví, si přečetli tento následující článek.
Jako dívka která by nejraději pomohla všem dětem v Haity a všude kolem, vám oznamuji, že před chvílí jsem shlédla video, které je o Americkém projektu Kony 2012. Co vlastně tento projekt znamená?
Pokud si vzpomenete, nebo spíše zabrousíte do paměti, a vzpomenete si na poznámky z dějepisu o koncentračních táborech, asi jistě řeknete, že to vše "zařídil" Hittler.. Joseph KONY je hlavní osobou v armádě, která unáší děti, znásilní je, a zabije je.. Projekt KONY 2012 se snaží zabránit tomu, aby J. Kony nezaútočil na tyto děti.. Ve videu je zmíněno a proseno o to, aby jsme se snažili co nejvíce tuto zprávu roznést do celého světa.. Jelikož vím, že na můj blog moc lidí nechodí, pevně doufám že se na svých blozích o této hrozně katastrofě téže zmíníte..
I když vím, že jsme v České Republice, pevně věřím v to, že je tu někdo z vás, kdo této katastrofě pomůže USA zabránit..
O tomto útoku se dozvěděli nejen lidé z celé Ameriky, ale také prezident B. Obama, a další nejslavnější lidé z celých spojených států amerických.. Americká armáda bude vyzbrojena, a připravena tomuto útoku na děti z Haity zabránit, jelikož pevně věří, že oni si život zaslouží.
O tomto útoku se dozvěděl jeden muž, který tento projekt zavedl.. Dozvěděl se o něm od malého chlapce, jménem Jacob... To on zapůsobil na lidi z Ameriky natolik, že se zavedl tento projekt proti zahájení této trágedie.. Pokud i vy jste proti tomu, aby jistý J. KONY a jeho armáda zaútočili na malé děti z Haity, sdílejte prosím tento článek, nebo aspoň následující video na své blogy..
Pro ty, co chtějí na tento projekt upozornit co nejvíce, natočte video o tom, jak zveřejňujete a seznamujete svět s tímto projektem, pošlete ho na adresu www.kony2012.com , a oni vám zašlou náramek se známkou Kony 2012. Finance které za tento náramek obdrží půjdou na charitu dětem, kteří touží po nové škole apod. Tak neváhejte, a sdílejte..
Video KONY 2012 -


Our paradise..

9. března 2012 v 21:11 | Girl in the purple scarf
Když si vyjdete s přáteli ven, máte samozřejmě po ruce telefon.. A jelikož váš telefon má foťák, využijete toho, že krásu, kterou příroda na nebi vykreslí, vyfotíte..:) Snad se vám násladující fotografie budou líbit.. Pokud je bude chtít někd kopírovat, prosím se zdrojem..

1.

2.

3.

4.

P.S. - omlouvám se, že fotky nejsou zaostřený.. Ale v té chvíli mi nešlo o kvalitu fotky, ale o dokázání toho, že příroda je nejkrásnějším útvarem na zemi (když do toho nepočítám jeho

A co kdyby to byla tvá poslední chvíle života?

4. března 2012 v 10:30 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Hello..
Jelikož jsem si před nedávnem objednala knížku "poslední chvíle před koncem" (psala jsem vám to v článku který jsem napsala po dlouhé době), dostala jsem inspiraci napsat článek o tom, co bych asi udělala v poslední den mýho života..
Uvažovat o tom v tomto směru je dost složitý.. Zvášť když jsou na světě opravdu dost lidí kterých si vážíte.. Někdy uvažuju o tom, že bych prostě na stole nechala dopis, ve kterým bych se se všemi loučila.. Někdy přemýšlím o tom, že bych klidně odjela až na Slovensko a tam se rozloučila, pak bych jela zpátky a loučila se i zde.. Jelikož vím že nemám žádnou nemoc jako je např. rakovina (díky bohu), nerada uvažuju o tom co by se stalo kdybych měla umřít, protože já si život užívám naplno, a moc ráda.;) Je těžké se nad tím rozmýšlet.. Musíte uvažovat ještě nad tím jestli by jste měl/a vážnou nemoc, nebo by jste prostě chtěl/a spáchat sebevraždu.. So, here we go..
  • Na prvním místě vždycky byla moje rodina a můj kluk.. Dejme tomu že bych uvažovala o sebevraždě.. Asi bych s nimi trávila můj poslední den naplno.. Převážně s nima... Protože oni jsou to nejlepší co v životě mám.. Jen vás upozorňuji, nejsem psychicky narušená a nechci spáchat sebevraždu, ale jelikož jsem tou knížou posledlá nic jiného mě za téma nenapadlo..:) No dál.. Klidně bych odjela až na Slovensko, nebo bych prostě nechala dopis na rozloučenou těsně před tím než bych to všechno s radostí ukončila a odešla někam, kde bych se mohla potkat s mým dědou, s mým potkanem, s mým dalším dědou, no prostě se všemi, co už tu s námi nejsou... Na tenhle poslední den bych si našetřila co nejvíce peněz, abych potom mohla mému klukovi koupit vše co by si mohl jenom přát, aby měl aspoň trochu v ten den radost a netrápil se jenom mnou..
  • Na druhém místě jsou mojí nejbližší přátele.. Míla, Mondy, Terka, Majda (je sice pravda že si mě dost naštvala s tím komentářem kterej byl dost přehnanej, ale co mám dělat, asi píča opravdu jsem), Švejci, Klárka a Klauda.. Asi bych si to rozebrala do podrobna.. S Mílou, Mondym, Švejcim, a ještě Bednářem a mým klukem bych udělala společný sezení, protože jsou to mý úplně nejvíce blízcí vůbec.. A jsme taková Velenická parta.. A já bych bez nich nemohla být, a jsem ráda že jsem se k nim nějakým způsobem dostala.. Potom bych si asi zahrála Beach Volleyball s Terkou, jelikož spolu opravdu trávíme spoustu času hlavně na volejbale, a kdyby bylo hezky jela bych s ní na pískovnu protože tam jsme jezdili hodně často.. S Majdou bych si asi nejspíš lakovala nehty, snědla pizzu, pokecala a vyfotila pár fotek.. a s Klárkou a Klaudou? S těma bych dělala úplně cokoliv.. Jsou to kámošky které jsem poznala jenom náhdou před pěti nebo šesti lety, dokonce sedmi na chalupě.. a tam jsme zažili spousty zážitků.. Nevím jak ony, ale já na ně nezapoměla.. a taky nezapomenu.. ;)
  • A potom? Našetřila bych si peníze, a jela do mého vysněného New Yorku.. Setkala bych se se Sum41, zašla bych do Starbucks, koupila si šaty do rakve, skočila do moře, našla velikýho hřiba v lese jako tenkrát na chatě, pomohla tátovi naštípat dříví, grilovala bych s nim, a prostě bych se mu věnovala víc, než doteď, protože on si to zaslouží.. a nakonec bych si zkusila být redaktorka v The NY Times..:)