Mauthausen - školní práce

21. dubna 2012 v 19:46 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Jelikož jsem musela napsat článek o našich pocitech z KT Mauthausenu do školy, chtěla bych se s vámi o tyto myšlenky a vzpomínky podělit.
Dveře autobusu se otevíraly, a my s nadšením cupitali po schůdcích ven. Naše unavená těla se těšila, ale zároveň bála na náš následující a nezapomenutený zážitek. Naše myšlenky a pocity byly smíšené.. Někdo se těšil a někdo se bál toho, co ho v následujících 2 hodinách čeká.. Jako první jsme navštívili informační centrum, ze kterého jsme se vydali přímo do koncentračního tábora. Naše kroky se táhly po pískovité cestě, která nás vedla do vstupní brány, kde dříve velká auta přivážela židy. Po krátkém úvodu jsme se jako skupinky vydaly do pokojů, kde židi přespávali a bydleli. Každý jen žasl nad tím, jak mohli žít za tak nepříznivých podmínek plných bolestivých mučení a ran. To, jak židé dopadali jsme mohli vidět na fotkách, které byly vystavené v různých místnostech. V našich hlavách se nám míjely divné myšlenky a sami sebe jsme se ptali, proč vůbec vojáci fotili těla těchto zmrzačených obětí.
Naše kroky vedli dolů, po kamených schodech do plynové komory. Někdo do této místnosti plné vzpomínek na to, jak byli židé mučeni nedokázal ani vstoupit. Pocit toho, co se před asi 70 lety dělo nás do této místnosti netáhl, ale přeci jen zvědavost ano. Každý z nás vycítil a v duchu si představil natěšenost lidí, že se po dlouhé době osprchují. Jejich radost se bohužel změnila v okamžiku, kdy místo teplé vody se spustil smrtící plyn, ze kterého málokdo vyvázl živý. Z plynové komory jsme postupovali dál do místnosti, kde se nacházeli pece. V těchto pecích se pálila těla mrtvých židů. Málokdo z nás věřil v to, co se tenkrát dělo. Nikdo z nás si nepřál být v té době, kdy se tyto příhody udály.
Když jsme vyšli ze vstupní brány ven, naše zvědavost nás táhla do kamenolomu. Dlouhé schody smrti nás unavily, a tak jsme udýchání sešli poslední schůdek a vydali se k jezírku, kde dříve umřeli stovky židů, kteří spadli z takzvané skály parašutistů. Se smutným výrazem na tvářích jsme poslouchali pár vyprávění od pana učitele Šafránka, který nám vyprávěl, jak dříve museli židi nosit těžké kameny. Pokud některý z nich přestoupil hranici smrti, byl zastřelen.
Unavení a smutní z toho, co se tenkrát dělo jsme se trmáceli po dlouhých schodech nahoru, kde nás čekal autobus, který nás odvezl zpátky domů.
Pro všechny tato návštěva pracovního koncentračního tábora bude navždy nezapomenutelný zážitek, ale zároveň smutná vzpomínka na to, jak krutá byla minulost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 V.M :) V.M :) | Web | 22. dubna 2012 v 11:24 | Reagovat

Děkuju moc za pochvalu:)
Ty zase pěkně píšeš:)) koukni se na http://magazine-about-all.blog.cz jestli bys tam nechtěla přispívat. Budeme rádi za každou redaktorku:)

2 Girl in purple scarf.. Girl in purple scarf.. | Web | 22. dubna 2012 v 12:00 | Reagovat

[1]: Určitě se podívám, já zase děkuju za nabídku.:D :)

3 Vejonica° Vejonica° | Web | 22. dubna 2012 v 13:46 | Reagovat

http://magazine-about-all.blog.cz/1112/nabor-lidi

Tady jsou instrukce a přidej si mě na facebooku Veronika Müllerová profilovka, bruneta s šedym tričkem;)

4 Girl in purple scarf.. Girl in purple scarf.. | Web | 22. dubna 2012 v 13:47 | Reagovat

[3]: Facebook bohužel nemám..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama