Květen 2012

Mé druhé já!

28. května 2012 v 20:37 | Girl in the purple scarf |  My styl
Opravdu nevím, jak si tento "pojem" (větu) či něco podobného vyložíte, ovšem doufám, že se vám následujících pár slov jak jinak než o mě bude líbit.:)
Za pravdu musím dát jedině to, že jsem městská holka.. To ano, vyrůstala jsem v městě, které je sice pravda, že nebylo tak nebezpečné jako teď, ale hold město je město.. Ne každý má na něj kládný názor, ani já ne.. A proto jsem se radši zdržovala v klidnějších místech, jako byla například naše chalupa, která se nachází opravdu na samotě v lese.. Musím podotknout to, že po minimálně třech krádežích jsem se na to "vyprdla".. A sice pravdou je, že rodiče né. Snaží se o to dát chatičku dohromady, ale to si myslím, že bez financí jen tak nepůjde.. Kde dnes seženete jen tak 100 000,- , které jsme tenkrát díky zlodějům ztratili? Na chatě a také v blízké vesnici je skryto spousty vzpomínek, které se týkají pouze mého krásného a radostného dětství. Po seznámení se s kamarádkami, které se později staly mými nejlepšími se zážitky na chalupě staly mnohem zábavnějšími, ale i mnohem více dobrodružnými..! Je sice pravda, že jsem skoro pro všechny děti ve vesnici byla takovou tou "bábouvkou" (srabem), ale i přesto vše jsem rychlými krůčky překročila celých 5 krásných let, které utekly opravdu jako voda!
Ještě dříve než jsem začala jezdit na chalupu bylo místem dění všech závižných vzpomínek Slovensko! Konkrétně vesnice "Modrovka", která je blízko Piešťan.. Pokud se někdo z vás vyzná v mapě Slovenska bude vědět kde se tato místa nacházejí.. Mé krásné vzpomínky začínaly u hraní si s potůčkem až po dlouhé procházky do místní hospůdky, kde jsem jezdila na koloběžce. Ano, opravdu musím uznat, že i když je to dost dlouhá doba si vše do detailů pamatuji.. Jedinou věcí, kterou nikdy nepochopím je ta, že jsem si hrála u potůčku s vodou a přitom jsem seděla na trubce.. Já, jakožto taková me(vět)nší obět trubkofobie opravdu nepochopím, jak jsem to dokázala..
Asi pár z vás netuší, na co vlastně narážím? Tyto dvě věci, nebo spíše místa dění mého dětsví vám dosvědčují, že nežiji uchlastanou a propařenou zábavou, ale dobrodružnou a zábavnou součastností. Ano podotknout musím to, že momentálně se zdržuji pouze ve městě.. Jelikož jsem procházkočwomen (opravdu divně smyšlené slovo) musím říct, že se dokážu projít opravdu desítky kilometrů, jen abych mohla vidět to, jak krásná příroda dokáže být!
Pohled na papír a tužku mi zvedne opravdu mnohem více náladu, než pohled na modré okénko s facebookem, který už naštěstí nemám. Nevím, jaký pocit ve vás vyvolává právě popsaná A4 a jaký pocit ve vás vyvolává napsaný sloh v nějakém chatu v sociálních sítích.. Pro mě je psaní poctou. Je to pro mě dar od těch, kteří ani neví, jak moc jim vděčím za tu sílu a nadanost pro to napsat nějaký článek. Neříkám, že mi psaní nějak extrémně jde, ale už jen představa, že po zvěřejnění mého nového článku je mi mnohem lépe mi dá do života mnohem více.
Smích, láska a přátelství. Popovídání si i o těch nejméně zajímavých věcech se svými kámošemi.. Dokážete si toto vše představit mimo váš život? Dokážete si představit jediný den beze smíchu a lásky, která je opětovaná od vašeho nejlibžšího? Nevím jak vy, ale já rozhodně ne. Za každý úsměv, chválu apod. jsem mým přátelům a příteli naprosto vděčná, a i když nejsem zrovna ta nejlepší z nejlepších musím podotknout to, že milovat rozhodně dokáži!

Vaše

Oslepena sny.

21. května 2012 v 21:10 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Sen.. Otevřená brána do světa, kde štěstí nezná hranice. Otevřená cesta do šťastného, bezstarostného života plného lásky a podpory. Smutek a hněv je v této zemi plné bohatých a radostných překvapení neznámý.
V naších srdcích, myšlenkách a ostaních věcech se najde místo na pár snů. Pro někoho je snění o budoucnosti, lásce a kariéře životu zbytečné. Ovšem pro někoho sny a myšlenky kolem nich život zpěstřují a dávají mu tu pravou a radostnou barvu. Tak schválně. Kolik snů ve vašich myšlenkách už vystouplo na vrchol a nesou se s vámi už nějakou tu dobu? Kolik snů vás neopustilo minimálně ten měsíc, rok? Tyto sny, které se vás drží na dlouhou dobu jsou pouze známkou toho, že vaše budoucnost bude jimi obohacována.
Jako malá jsem nebyla jako SKORO ostatní holky. Neměla jsem sen být princeznou a nechat se políbit od prince na bílém koni, bydlet v zámku plném zlata a přepychových věcí. Můj sen byl naprosto obrácený. Svůj stát, jakožto Českou republiku jsem měla ohromně ráda. Neznala jsem jako malá žádnou anglickou píseň a v jednom kuse jsem si zpívala v našem autě skupinu "Kabáti" a "S.O.S". Věděla jsem, že náš stát má moc a je mnohem více láskyplnější, než-li ostatní státy. Chtěla jsem být policistkou a chránit svojí zemi. Chtěla jsem pomáhat těm, kteří měli problém s vypátráním jakéhokoliv problému, ale také těm, kteří se svůj problém a prohřešek báli říct a zaplatit za něj vězením. Bohužel jsem nevěděla, že můj sen mě opustí právě ve chvíli, kdy jsem se stala jako ostatní a přála jsem si být tou nemohoucí modelkou.
Od sedmi let jsem byla stále v tom tzv. "Rytmu tance" a přála jsem svůj život obohatit trochou hudby a tance. Mé přání bylo splněno a já se stala jednou z žákyň ve školním Aerobiku. Byla jsem z jednou oblíbených a vystupovala jsem na různých kulturních plesích apod. Po chvíli vstoupil do mého života nový živel jménem Zumba, který mě rázem obrátil naruby a já se nebála vykřičet světu "Zumbá éééé ááá!!!".. Byla jsem jednou z těch uřvaných co se nebály dokázat, že si to užívají. Tanec byl pro mě jedinečným a já stále nosila v uších sluchátka s tanečními písničkami.. Postupem času tato záliba vyhasla a já stále nenašla cestu k jakékoliv možnosti se k tanci vrátit. Je lehké si říct "Vždyť není tak těžké na Zumbu prostě přijít".. Není... A ani nevíte, jak moc. Pokud znáte ten pocit, kdy přijdete po dlouhé nemoci do školy a všichni na vás tupě zírají určitě víte, jaké by to bylo kdyby jste po více než roce přišli a řekli "Tak se k vám vracím".. Nemluvme o tom, že bych byla s choreografií nesmírně pozadu.
Co se ovšem současného stavu týče, mé sny se plně obohatily zejména tématem rodina, práce, bydlení a krásné plány. S M. plánujeme vše postupně. Asi děláme chybu tím, že to nenecháváme na poslední chvíli, ale jsme spolu šťastní a tu radost z toho všeho si chceme udělat už teď.
Nebuďte zklamaní z toho, že se pár snů nevydaří, ale svět hold nemá tolik štěstí na rozdávání. :)
Vaše
Překvapení pro naší instruktorku nejen zumby, ale i jumpingu, který jsem si zkusila také a musím říct, že je lepší než zumba.:) Sice náročnější, ale je..:)

Nemocenská nuda - Jak zabít čas a nudu?

15. května 2012 v 20:51 | Girl in the purple scarf
Po dlouhéééé a velice převelice douhé době (asi po měsíci) jsem zcela opět nemocná. Nestěžuji si na to, jelikož nemoc mám ráda - a ani nevím stále proč! :D Vím, je to směšné, ale koho by nelákalo ležet místo školy doma a kochat se tím, jak se ostatní ve škole mučí? Uznávám, že většinou na nás, jako nemocné, dopadá nuda. A právě dnešní článek bude o již zminěné "nemocenské" nudě. Ano, tento pojem je opravdu zajímavý, to ale už necháme býti. Chci vás pouze pro začátek informovat tím, že jsem nikdy články, které se týkají rad pro vás nepsala a pro to na mne nebuďte zlí, protože přeci jen jsem začátečník.
Stěžujete si, že nemáte v době školy kvůli zdlouhavým a nudným úkolům čas? Nemoc je také lék. A jaký? Pro zlepšení pocitu, který vás už dlouho jako špatný trápí. Jak to ale myslím? Nestihli jste pořádně dočíst knihu nebo jste si koupili novou a ještě jste s ní nezačali? Nevykreslili jste si poslední dobou všechny své pocity a už vás to trapí u srdce? Buďte si vědomi toho, že léčení vaší zlé nemoci vám poslouží k tomu, aby jste svá dlouhodobá a nesplněná přání uskutečnili. Uvěříte, že budete naplněni dobrým pocitem, který vás bude doprovázet po celou dobu nepříjemného léčení. Vím, že mé rady stojí někdy za nic, ale přeci jen bych vám chtěla poradit, nebo spíše inspirovat k tomu, co je nejlepším zabiječem nudy.
Zaměříme se na chvilku na počítač, na kterém se i tak dají dělat dosti zajímavé věci než je zrovna facebook. Asi jste každý slyšel o hře The Sims 1, 2, 3. Dokáže skvěle zabíjet čas, i když musím usoudit, že dvě hodiny s touto hrou vám utečou zaručeně rychleji, než dvě hodiny v té otravné a nudné škole.
A co trochu z jiného soudku? Vím, že jistě asi každý z nás má učebnic a všech písmenek která se dají jakkoliv přečíst až pokrk, už jen kvůli otravným rovnicím v matice, ovšem když si otevřete např. knihu "My děti ze stanice zoo", kniha vám jako rovnice už připadat rozhodně nebude. Celým příběhem této knihy vás bude doprovázet Christiane F. , která si prošla řadou zkoušet škodlivého fetu a drog. Poznala spousty přátel, kteří do problémů se závislostí na heroinu spadli s ní. Pokud se vám ovšem nechce číst něco málo kolem 300 stránek, můžete tento příběh shlédnout i pomocí filmu, stačí kouknout na ulozto.cz a za pár minutek je tento film stažený. Upozorňuji, že tento film je pro opravdu silné povahy!
Uklízení. Pro polovinu, možná i více tato činnost připadá jako nudné zabíjení času, které stejně nemá význam. I když ve svém doupěti máte uklizeno jako v království, můžete si přestěhovat např. nábytek, nebo mu pouze dát jiný nádech. Se souhlasem rodičů můžete zapojit i trocha fantazie a klidně si na vaší zeď udělat jakékoliv vzory, které vás budou jakkoliv charakterizovat. Je pouze na vás, jakým způsobem tuto činnost pojmete.
Vykrášlené celebrity s překrásným vzhledem okouzlí skoro každého. I když jsou skoro na každé fotografii retušované (jedná se o celebrity), se můžete vcítit do jejich zkrášlovacího světa. Vymyslete jakýkoliv styl malování a divte se nebo ne, vaši přátelé snahu o něco nového určitě ocení. Pokud nemáte v úmyslu se malovat, můžete nafotit spousty fotografií, které se vloží do vašeho upomínkového fotoalba.
Jste kreativní typ? I tuto vlastnost můžete využít. Vemte staré rifle, které vám dosloužili a vystřihejte z nich tvary, které následně našijete na nějaký jiný druh oblečení. Více info na www.m-m-fashion.blogspot.com
Vím, že moje rady nestojí za nic, ale za pokus to stálo.:)

Vaše

O tom, co mě děsně baví a i když je to moje povinnost, miluji jí!!

14. května 2012 v 20:25 | Girl in the purple scarf |  My styl
Jelikož jsem psala do Školních listů o Turistickém závodě, který je mojí současnou velkou zálibou vám chci sdílet, jaké byly naše pocity! Přeji pěkné počteníčko.:)
Naše pocity byly smíšené.. Nikdo z nás nevěděl, jaká překvapení ho při následující namáhavé trase potkají.. Každý jsme si představovali něco jiného, ale všichni jsme moc dobře věděli, že i když neuspějeme, naše účast bude pro školu velice důležitá. A o čem je vlastně následující článek? Čtěte dále.
Každý z nás, kteří jsme si zdlouhavou trasu se zajímavými úkoly proběhli musí uznat, že to byla docela i zábava.. Nejen, že jsme si udělali přehled v typografických značkách, ale také už dokážeme bez problémů poznat jakýkoliv hrad. Jedná se o turistický závod. Každý rok se najde skupinka žáků naší Základní školy, která se zmocní úkolu prezentovat naší školu. Nezáleží nám na tom, jestli vyhrajeme, ale na tom, zda-li jsme schopný tento turistický závod zaběhnout. Všichni jsme se tohoto úkolu zhostili výborně! Všichni jsme postoupili do krajského kola, ze kterého pár z nás (Marek Zimmel, Sandra a Sabina Švecová, Nikola Stráská a Michaela Šebístková) získalo postup do semifinále republiky, které se konalo v Moravskoslezském kraji, konkrétně ve Frýdku - Místku. Cesta tam byla velice zdlouhavá, už jen kvůli koloně, která byla kilometry dlouhá. Ve Frýdku jsme spali v tělocvičně a druhý den (v sobotu) jsme se fyzicky připravovali na následující douhou trať plnou otázek a úkolů. Dáme za pravdu to, že jsme neuspěli zrovna nejlépe, ale to nám vůbec nebránilo v tom jet na další semifinále, které se bude konat 19.5. tentokrát v Ústí nad Labem - na severu Čech. Stejně jako ve Frýdku - Místku budeme spát v místní tělocvičně. Všichni se velice těšíme na následující závod a slibujeme, že náš výkon bude tak dobrý, jako ty předešlé!
Vím, je tam "prd" vidět, ale jsem to já! :D

Vaše

Je rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má.

12. května 2012 v 10:42 | Girl in the purple scarf |  Úvahy
Kolik lidí v dnešní době přemluví rodiče k jedné jediné věci, a když ji nedostanou, začnou se vztekat a křičet všude kolem? Druhým příkladem, kolik lidí by dalo cokoliv za to, aby měli telefon, nebo cokoliv jiného a byli nadšení?
V dnešní době je málo mladých lidí v mém věku, kteří nemají telefon.. Ten věk se pohybuje v rozmezí 11-15 let a více.. Netuším, zda si na něho vydělali sami, nebo se jej nechali překvapit od druhých, ale bohužel je fakt ten, že potřebují za 2 roky nový.. Jestli je to kvůli tomu, že vyšel z módy, nebo že je na trhu nějaká novinka? Nebavme se o telefonu, ale o tom, kolik lidí v dnešní době si cení toho, že maj vůbec něco tak drahého a cenného..
Možná vám to bude připadat otravné, ale jsem zastánkyní těch, kteří potřebují pomoc a ne těch, kteří jí nepotřebují.. Je mi líto dětiček v Africe, které jsou šťastní z každého dne ve škole namísto toho aby pracovali.. Kdežto my se každé ráno, otrávení probouzíme a stěží se doplazíme unudění do školy.. Ano uznávám, že i já jsem taková, která se denno denně - tím myslím všední dny - nudí ve škole, namísto toho abych se radovala, že ta škola mi dává možnost k rozsáhnutí mých malých vědomostí..
Je pravda že mám notebook, telefon.. Ale stojím o nové věci, "více vymakanější"?.. Znám ty, kteří my říkají "Jo mám iphone, notebook,plazmovku,atp..Ale je to nuda"..
A teď něco o tom, jak můžete dětem, kteří nemají tu možnost být tak šťastní jako my pomoc. Pomocí je spousty, ovšem já nejvíce preferuji darovat jim peníze, nebo postiženým dětem pomoc v tom, že jim dám různé věci, které jsou už pro mne nepotřebné - jako např. "halda" plyšáků, nebo různých jiných věcí, ze kterých ony budou naprosto nadšení.. V tom jsem si jistá.:)
A teď trochu z jiného koutku.. Jak pomoc zvířatům? Znám pár takových lidí, kteří mají talent na kreativitu, a tak, jako jejich zálibu vytváří různé krásné šperky a přes internet je prodávají.. Za peníze, které dostanou nakoupí spousty psího žrádla a darujou ho pejskům v útulku..
Snad si vezmeme z toho příklad a ti, kteří nemají tu možnost být šťastní se šťastnějšími stanou.:)
Nadace chrti v nouzi (http://www.chrtivnouzi.cz/)