I. část - nová generace spolu s mým dětstvím

11. července 2012 v 11:07 | Girl in the purple scarf |  Život obyčejné blogerky
Je rok 2012, 21. století. Úterý, ani ne tak moc významný den jako pro mě, blogerku, která jde tvrdě za svým snem. Na zázraky, ve které jsem nikdy nevěřila štěstí nemám. A tak tu teď tupě sedím nad počítačem, mačkám rychlostí blesku tlačítka na klávesnici a doufám, že tato knížka se jednou stane tak moc známou, jako Harry Poter. Ano, možná vám to vše přijde směšné, ale jelikož se ve mě skrývá mnoho optimismu, jinak uvažovat nedokáži. Sice nevím, koho bude zajímat pár stránek o holce, která zažila docela zajímavý život - tedy o mě, ale i tak to přeci jen zkusím.
Jako každý jiný si ani já nepamatuji na to, jak jsem se narodila. Jestli jsem brečela, jestli jsem křičela jako každé, tedy skoro každé novorozeně, ale moc dobře vím to, že to byl pátek 3.7. V té době jsem rozhodně netušila, že v mém nastávajícím životě zažiji tolik smutných, ale i šťastných a příjemných chvil. Nevěděla jsem, že jednou budu přivázaná v Chorvatsku za loď a díky padáku budu vidět do hlubin moře, nevěděla jsem, že zrovna já budu mít to štěstí v celém mém životě. První věc, kterou si z dětství pamatuji je má první vysoká teplota. Ani už nevím, jestli to byla pouhá teplota, nebo i něco mnohem horšího, ale moc dobře vím, že mi mamka dávala do zadečku nepříjemné čípky. Tak se to v té době dělalo. Nezjišťovala jsem, jestli jsou dnes mnohem lepší technologie, nebo jestli děti stále trpí tou nepříjemnou bolestí. Ano, zrovna tuto věc jsem nezkoumala. Dokázala jsem ale moc dobře zpozorovat, že vše se mění v jedny veliké katastrofy a těmi jsou "zkažené" děti počítačemi, facebookem apod. vymoženostmi. Nerada se dívám na to, jak se generace za generací mění v počítačovou mánii, ale zato jsem docela ráda, že já jsem se narodila v 20. století, tedy v době, kdy facebook apodobné sociální sítě neexistovaly. Neměla jsem se čím zkazit, měla jsem krásné dětství plné dětských radovánek, smíchu a zároveň smutku z toho, že mé panence se utrhla hlava. Jako dilema jsem nepovažovala vybírání si profilové fotky na můj profil, ale vybírání si mezi černovlasou, nebo blonďatou barbienkou. Jako naprostý boj jsem nepovažovala duel s fotkami na xteenu, ale vybíjenou s mými sousedskými kamarády. Největší radost jsem měla z nových a nových kroků v mém životě, byla jsem ráda za to, že jsem se učila nové věci. Neradovala jsem se z toho, že má fotka se líbí 10-ti lidem.
Postupem času jsem si uvědomovala, že můj dětský život chce ráznou změnu a tou byl starý počítač, který jsem dostala když mi bylo asi tak osm let k Vánocům. I když jsem si ho tak strašně moc přála, byla jsem schopná na něj nejít klidně i půl roku. Přehlížela jsem ho koutky oka a doufala, že se nestanu tak velkým závislákem jako byli mý spolužáci. Bohužel mě také zasáhl zlý facebook a stal se mojí 4-letou závislostí. Díky němu jsem se měnila více a více v malou teenagerku, která byla pěkně drzá na své rodiče. Dnes, tedy po asi půl roku zrušení facebooku vím, že i já sama jsem se opět změnila do lepšího, i když mý přátelé proti zrušení účtu protestovali a naprosto nechápali, proč jsem se rozhodla pro tak strašnou změnu. Já jsem to ovšem považovala jako nový záčátek něčeho úplně jiného. A čeho? Vrátila jsem se zpátky k psaní blogu, neztrácela jsem hodiny na počítači a trávila společné chvilky s rodiči. Více se věnovala učení a neřešila, že si na mě druzí ukazují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama