Říjen 2012

Můj život ve videu

31. října 2012 v 17:59 | Miška
Zdravím.
Ani nevím, kdy přesně to bylo, ale postihla mě obrovská nuda, a tak jsem se rozhodla dát všechna videa, která jsem kdy natočila do jednoho velkého, které bude zaznamenávat, co je pro mě v životě důležité a jaké příjemné vzpomínky nejen na mé přátele stále mám. Doufám, že se vám bude video líbit. Vím, že je to celkem kravina, ale byla by škoda jej nezvěřejnit a nepodělit se s vámi o ty příjemné chvilky, které jsem prožila s mými blízkými.

Písnička, která ve videu hraje leze skoro každému na nervy a hlavně mému příteli. Naštěstí nejsem jednou z těch, kteří by jí neslyšeli rádi, a tak jsem se jí rozhodla do videa dát. S mojí mamkou jí říkáme vožralá písnička.:)

Vůbec nejsem náročná...

29. října 2012 v 15:40 | Miška
13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a
Sním. Jako každý jiný člověk. Usínám s představami, ve kterých se mi často míhají i myšlenky, že můj dům bude mít obrovskou zahradu, ve které bude posečená tráva, na kterou si položím deku a budu si číst jeden z dílu Emily Strange. Bohužel to vše jsou jen představy. Představy, které jsou naprosto kouzelné a já bych si bez nich nedokázala představit jediný den. Nejen, že si tím rozvíjím fantazii a představím si tu krásnou pohádku, ve které chci žít, ale také dík nim zaženu nudu o hodinách. Místo poslouchání nudného dějepisu raději pár minut, než mě učitelka vyvolá, popřemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybych měla svůj vlastní dům, o kterém jsem vám psala mockrát. Ach, to odbočování od tématu. Ani nevíte, jak to nemám ráda. No dobrá, k věci.
Mám dvě představy (a zase jenom představy), sny a přání, kde bych chtěla být/žít. Asi zprvu začnu tím, která je míň reální a kupodivu si jí až tak velmi nepřeju. Celý můj pokoj je v nádechu jak fialové, tak i New Yorku. Tedy aspoň se to snažím dávat najevo obrazy Manhattanu a Times Square. Toto místo, tedy New York, je pro mě naprosto cizí a přijde mi, jak kdyby se vyskytovalo naprosto v jiném vesmíru. Na jiné planetě, v naprosto jiném éteru než jsme my. Nevím, jak tento pocit vnímají ostatní, ale mě to tak připadá. O toto krásné město se zajímám roky a stále mě nepřestala fascinovat ta dokonalá žlutá autíčka, sloužící jako taxík. I když jsem zvyklá na panelák a nejraději bych se z něj už konečně chtěla ostěhovat, v New Yorku by tomu tak nebylo. Nejraději bych se ubytovala v co nejvyšší budově s co největšími okny, která by mi umožnila přenádherný výhled na samotný NYC. Večer bych si sedla do luxusního křesílka a popíjela kávu. V ruce New York Times a před sebou ten nádherný výhled. Výhled na překrásné město dění.
Tou druhou představou je představa více reálná. Jak už asi víte, hlavně vy, kteří chodíte na můj blog časteji, mým snem je vystudovat žurnalistiku. Dostat se tam, kde se mi bude líbit. Každý den dostávat témata, která budu muset napsat v podobě článku. Chci se stát redaktorkou, ať už úspěšnou či obyčejnou. Hlavně, aby mé články lidé rádi četli. Má vysněná střední týkající se tohoto oboru se nachází v Č.Budějovicích. Tato škola má jednu velkou výhodu a to takovou, tedy pokud se nemýlím a dobře umím číst, že je spojená s ostatními krajskými deníky, tj. Budějovický, Jihočeský deník (to jest Jindřichohradecký deník apod.). Ó ano, Jindřichohradecký (sakra, dlouhé slovo) deník. Dříve jsem k tomuto městu, tedy Jindřichově Hradci, zrovna lásku neměla a to jen kvůli kostkovaným silnicím, které se nachází téměř v každém městě a nikdy jsem nepochopila jejich význam. Jenže od té doby, co jsme začali s mým přítelem do Hradce jezdit jsem si k němu lásku prostě našla. V tomto městě sídlí ten výše zmíňovaný, (ve zkratce) JH deník, do kterého bych chtěla moc psát. V tomto městě bych už nerada bydlela v panelovém domě, a tak bych raději uvítala krajní část města, ve které bych si s mým přítelem postavila útulný doměček, který by měl obrovské prosklené dvěře na verandu. Mmm. :)
Vaše Miška

I did my boyfriend make-up

26. října 2012 v 19:16 | Miška
K videu a samotnému uskutečnění, pro mého přítele, hrozného hororu jsme se dokopali až dnes, kdy jsme využili volné chvilky u nás doma, ve které jsme natáčeli tento velmi znám tag. Nejvíce mi nervy rve to, že samotné video se neuložilo, a tak mám bohužel jen pouhé fotky. I tak bych mého přítele nominovala za tvrdého rockera, který má krásný tvrďácký líčení zhotovené mnou.

Použité produkty: Coverstick - Essence (01 matt sand)
Makeu-up - Alverde (20 medium caramel)
Compact powder - Essence
Quattro eyeshadows - Essence
Mascara Super shock - Avon
Lipstick Wild Craft - Essence

Dva měsíce deváťačka.

24. října 2012 v 19:26 | Miška |  Život obyčejné blogerky
Potřebuji vypustit do éteru své problémy, které mi ničí náladu a vyzpovídat se mému příteli mi zkrátka nestačí. Potřebuji své problémy nejen vykřičet, ale i vypsat. A kvůli tomu i tento blog mám.
Drtí, ničí a kazí mě představa, že za nedlouho mojí devítiletou, pro mne školu života opustím. Řeknu nashle učitelům, které už nikdy jako učitele mít nebudu, ani na střední, ani na vejšce. Řeknu sbohem každodením ranním procházkám do školy, které nebyly plné stresu a pocitu sebelítosti. Pokud tedy nepíšeme čtvrtletku z matematiky, to plné stresu jsou. Za pár měsíců mě čeká důležitá část školního roku devítky - výběr středních škol. Vybranou školu sice mám, ale představa, že se na ní také nemusím dostat mi neskutečně ubírá optimismu, kterého mám neskutečně moc.
Možná je zbytečné strachovat se dopředu, ale já jsem takový člověk. I když se bojím, že mě na školu nepříjmou, někde ve vnitru tam září ta slovíčka- přijmou tě. Rozhodně se bojím nedostatku kamarádů na střední, bojím se, že každé ráno budu chodit na vlak s pocitem sebelítosti, samoty, i když mám přítele a spousty jiných přátel. Může se stát i to, že si přátele nenajdu.
Proč si pořád kladu takové pesimistické otázky? Proč vám tady vypisuji pesimistické výlevy, i když ze mě září optimismus? Možná to bude tím, že v tomhle pesimistická bohužel jsem. A je pro mě dost těžké se s pocitem, že přejdu někam, kde to neznám vyrovnat. I tak se těším na rána, kdy budu potkávat mé bývalé spolužáky a skvělé kamarády, budu si s nimi ve vlaku povídat a povím jim, co mě na škole nejvíc trápí, tak, jak to píši tady vám.
Škola jako základka je pořád stejná. Jsou na ní super učitelé, které bych za nic nevyměnila, samozřejmě pár vyjímek se najde, jako například učitelka, která k smrti nesnáší facebook, a tak na mne furt naráží, jelikož je na mě zasedlá s tím, že si nemám číst krávoviny na facebooku apod. Oops, jen škoda, že já ho nemám. Kvalita učení je také super, ale najdou se tací učitelé, kteří zkrátka moc učit neumí. Vím, nejsem ten typ člověk a nemám na to právo učitele soudit, ale jako žačka to jistě poznám. Prostředí, do kterého 5 dní v týdnu chodím je také celkem přívětivé, a tak si není, na co stěžovat.
Už jen zbývá otázka, budu mít já vůbec vyznamenání? Usilovala jsem o něj v osmičce a dokázala jsem to. Dokážu to i teď!!! Sice to s matikou na dvojku zatím nevypadá, ale postupem času ji snad pochopím a skvělý průměr v pololetí mít prostě budu. Stačí jen věřit...

Nesuď knihu (člověka) podle obalu...

24. října 2012 v 7:00 | Miška |  Úvahy
Známý, dalo by se říct citát, který snad pochopí každý nejenom čtenář tohoto článku. Většina z nás tuto větu bohužel porušuje a já se řadím mezi tu většinu. Nebudeme se bavit pouze o knihách, ale také o lidech.
Každý z vás zažil takové ty kecy typu: Dominika Myslivcová je namyšlená kráva. A řekněte mi důvod proč? Protože je růžová, protože má růžové oblečení a má snad nejrůžovější blog na celém českém internetu? Ano, je pravda, že tato barva mi dokáže "vypálit" oči, jelikož čeho je moc, toho je příliš, ale máme snad nějaké nutkání k těmito dost vulgárními a ranitelnými slovy napadat člověka, který nám vlastně nic neudělal? Teď vám možná budu připadat jako jedna z ulítlích fanynek Justina Biebra, ale ráda bych ho docela i hájila. Kdo v dnešní době dokáže vystoupnout na vrchol slávy ještě dříve než jsme plnoletí? Opravdu málokdo. Sice tato hudba není absolutně vůbec moje gusto, ale to je vlastně vedlejší. Teď se řěší úspěch, který má Justin snad od 14-cti let. Sice nejraději říkám zlatý devadesátý léta, ale doba se mění a s ní i hudba, která je dnes opravdu neposlouchatelná. Jak pro koho. V jednom musím souhlasit s většinou kluků. Pokud se najdou tací kluci, který Justina nenazývají gayem, buznou, buzíkem apod. jsou toho názoru, že Justin je pouze lapač dívek. Být kluk a mít holku, která na Justinovi doslova ujíždí, asi bych to nezvládla. Je celkem nepříjemné mít někoho, kdo vlastně miluje více nějakou hvězdu, kterou vlastně nikdy nepozná.
Trochu jiný případ je LadyVanilka, sice nevím, proč si nese osobnost něco jako nejlepší blogerka na českém internetu, ale budíž... O té bych klidně to, že je blbá kráva říct dokázala. Je celkem dost neslušný psát stylem "omrdat, si děvka, kurva" na svůj blog, když je ještě nejznámnější. Ano, je to každého věc, ale pak mi tedy řekněte, proč si ona nese tak moc vysoký titul? Najdou se MNOHEM lepší blogy než je ten její, které by tento titul měly mít nalepený na čele.
Co se ale opravdu knih týče, jsem bohužel jednou z těch, kteří knihu podle obalu soudí. Celou sadu knih Emily Strange jsem si vybírala podle obalu a bylo mi celkem jedno, jaký bude obsah. Jsem ráda, že jsem se nikdy nenachytala na to, aby obal byl krásný a obsah k ničemu.
P.S. - jen taková úvaha...
Vaše Miška

Kniha - My děti ze stanice ZOO

21. října 2012 v 9:00 | Miška |  Tipy & rady, recenze
Zdravím. Opět bych ráda zvěřejnila hodnocení knihy. Tentokrát se jedná o knihu My děti ze stanice ZOO, kterou všichni moc dobře znáte. Párkrát jsem ji na mém blogu uvedla, ale ráda bych vám zvějřejnila také článek, který píši do školního časopisu, tedy do rubriky - "Kniha měsíce".
Zamyslete se nad tím, jaké by to bylo žít ve svém vlastním světě, který považujete za osamělý, zoufalý a ztracený. Neměli byste žádné přátele, kteří by vás chytili za ruku, kdybyste to v těch nejnutnějších chvílích potřebovali. Neměli radost ze života, který mívá každý druhý člověk na tomto světě. Zkrátka byste neměli téměř nic. Jen sami samotné, lidi, kteří by vám přišli od pohledu nepříjemní a svět, ve kterém byste se procházeli černou uličkou. Jak byste tento problém řešili? Jedním ze způsobů řešení těchto problémů jsou drogy, díky kterým na vše zapomenete.
Kniha, která se týká výše zmíněných drog je podle pravdivé události. Příběh zpracovala hlavní postava této knihy, Christiane F., která si prošla velmi složitou cestou, ve které hlavní roli hrály drogy. Vyprávění samotné knihy by bylo velmi zdlouhavé a možná by byl náš časopis třikrát tak delší, ale aspoň trochu bych vám ráda řekla o tom, jak vlastně kniha My děti ze stanice ZOO vypadá a pro koho je určená.
Každý měsíc se snažím do časopisu vybírat knihy, které jsou určené jak pro chlapce, tak i pro dívky. A taková je i tato kniha. Jedná se o velmi krutý příběh německé dívky Christiane F., která svůj život rozhodně neměla jednoduchý. Žila se svými rodiči a mladší sestrou v Berlíně. Její otec byl bohatý, ale o spousty peněz, které měl se nechtěl se svojí rodinou rozdělit. Byl velmi přísný a za každou chybu, kterou Christiane udělala, ji uhodil. Kvůli svému životu, ve kterém se Christiane velmi trápila se rozhodla vše vyřešit tou nejhorší cestou, kterou byly nejen drogy a alkohol, ale i prostituce, díky které si vydělávala na heroin. Postupně se z ní začínala stávat narkomanka, která byla považována za nejmladší dívku zavislou na drogách v celém Berlíně. Je to jedna z věcí, ke které by se člověk rozhodně neměl dostat, jenže Christiane si to uvědomila až po velmi dlouhé době. Prošla si mnohdy velmi těžkými chvílemi a bolestivým odvykáním.
Kniha má jeden význam a tím je informovat a popsat všem lidem, kteří se narkomany nestali, jak psychicky i fyzicky je náročné užívání drog. A jak drasticky konec života, ve většiny případech to bývá smrt, dopadá.


Recenze - produkty Essence

20. října 2012 v 9:00 | Miška |  Tipy & rady, recenze
Nazdárek, zdravím vás po menší neaktivnosti, ale z důvodu velkého počtu všemožných písemek a testů jsem se ke psaní článku nedostala. A to mám před sebou ještě další 3 do našeho školního časopisu, které musím stihnout do středy.
Dnešní článek bude tentokrát velká novinka. Nevím jestli jsem někdy na blogu dělala recenze na různé kosmetické produkty, a i kdyby ano, tak to bude už někde ztracené v archivu. Před týdnem jsem dělala velké nákupy tentokrát kosmetiky, takže jako první jsem zamířila do D&M, kde jsem si nakoupila vše, co jsem si chtěla pořídit, ale do té chvíle jsem se k tomu prostě nedostala. Tentokrát jsem se zaměřila pouze na kosmetiku Essence, která je levná a celkem kvalitní, takže jsem počítalas tím, že Essence produkty budou plnit funkci, kterou mají, a také jsem měla pravdu. Snad se vám bude článek líbit.:)


Nezáživný den v heslech.

16. října 2012 v 7:00 | Miška
12. den - popiš celý svůj den v heslech
Upozorňuji, že tento článek bude i s fotkama. Muhaha!!! Dala jsem si na tom DOST zálěžet, tedy respektive jsem se s tímhlectím článek srala asi dvě hodiny. Snad bude stát aspoň za to.:) (Nebudu tam psát přesný časy, prostě to jen vočísluju). Jooo a také upozorňuji, že tento článek, nebo spíše tyto dny vypadají v této podobě samozřejmě že jen o víkendu. Jinak se učim atp.
1. Vstanu. To je asi základ. Fotka jak snídám je snad nepotřebná. Ovšem fotka s mým webem jak na něm brousím ano. Muhaha.




Photos of autumn...

14. října 2012 v 19:44 | Miška
Taťka si před nedávnem pořídil mobil, tedy tablet Samsung Galaxy S dvojku... Dneska mi jej vypůjčil s tím, že si můžu vyfotit pár podzimních věcí. První, kam jsem zamířila byla naše městská kaštanová alej, kterou jsem prostě vyfotit musela. Nedalo mi to nechat jí tam jen tak stát nevyfocenou tímhle super tabletem. Pořád fotky ovšem nejsou takové, jaké bych si je představovala. Ale co s tím naděláme. Přeci jen to není zrcadlovka. (Více fotografií v celém článku).

Je to všechno fajn...

14. října 2012 v 7:00 | Miška |  My diary
Zdravím vás u dalšího článku. Musím usoudit a jsem za to konečně ráda, že jsem celkem aktivní a můj blog se vrací do starých kolejí, a tak má úvodní věta konečně nebude začínat heslem "omlouvám se vám za moje neaktivitu"... Je podzim a jak všichni víte i já jsem podzimně nalazená. Snažím se tím přizpůsobit můj pokoj, tedy ho mám konečně podzimně vyzdobený, blog, na kterém se téměř obden objevují nové a nové články, ale také samu sebe, tedy mojí povahu a vzhled. Po dlouhé době jsem se asi před týdnem vydala na velké nákupy, které byly u mě velmi netradičně v duchu kosmetiky. Koupila jsem si konečně to, co jsem si přála, neboť jsem potřebovala podnět, který by mi zklidnil mé svědomí a nákupy byly tou pravou volbou. Také celkem boduji ve škole a není to tak hrozné, jako ze začátku. Jen abych to nezakřikla. I přes to všechno mi jde konečně děsně téžká matika a konečně chápu soli v chemii, které pro mě byly doposud španělskou vesnicí.
Také si konečně užívám podzim a nestěžuji si na špatné počasí. Konečně jsem jej začala tolerovat, jelikož jsem usoudila, že déšť a sychravost k podzimu zkrátka patří a mě se to docela zamlouvá. Ráda se procházím v šest chodin večer, téměř už ve tmě s mým přítelem po ulicích našeho zapadákova. Naproti mne běží kapky deště a já si na nic nestěžuji. Večer si ráda pochutnám na Dolche Gustu, tedy na Chococinu a poslechnu si svojí oblíbenou písničku. Zahodím všechny problémy za hlavu, s pocitem štěstí zasednu za stůl, rozsvěcím lampičku, vezmu propisku a sešit a začnu si hrát na pilnou studentku. Začíná se mi tato činnost dost zamlouvat, snad mi přispěje nějaké to stěstí k vyznamenání. Stejně stále dokola kontroluji můj blogový email a čekám na odpověď od krásné a bravowebu. Čekám na tu smlouvu, na kterou se těším až ji vyplním a splním si tak jeden z mých snů - státi se členkou krásné.cz