Září 2013

Fotočlánkové shrnutí

30. září 2013 v 22:14 | Miška |  Život obyčejné blogerky
Ahoj, zdravím vás konečně s tak trochu aktuálním článkem.

V poslední době jste si asi zvykali na přednastavené články, které byly spíše úvahy. Pouze jeden jsem psala zfleku, jinak ostatní byly třeba pár dní dopředu přednastavené. Nechtěla jsem, aby to tady na blogu vázlo, protože to nemám ráda, a tak jsem se snažila alespoň o to, aby se tu našly ty kvalitnější články. Dnes jsem se dokopala ke konečně trochu aktuálnějšímu článku, tedy fotodeníčku. Jdeme na to!


Dělám si očtišťující masky a relaxuji...



Účastním se různých focení, která probíhají za velení mé kámošky, která je prostě úžasná fotografka!


Užívám si dnů s mojí novou, skvělou třídou 1 AL!



Už po prvním měsíci na střední škole vyhlížím vysoké školy. Ano, mám sakra dost času, ale není přeci jen tato úžasná? P.S. - není v Praze, ale v Jindřichově Hradci :)


Tvoříme s kámoškami různé pačesy na adaptačním kurzu...



Vyžírám si 3bitky v akci za 8,- Kč a forever alone sedím v Dékáčku (zkracuji si chvilky, kdy je přítel v práci).



Při výše zmíněném focení sloužím jako věšáček na různé aparatury. :)



Snažím se mým 8megapixelovým foťákem zabrat to nejkrásnější místo v Jindřichově Hradci, nakonec to nedopadlo tak zle. :)




No a samozřejmě nesmí chybět fotka s mým drahým.




A taky musím přece trochu zapozovat. :)



Tak doufám, že se vám fotky a vlastně takové foto-shrnutí v jednom článku líbilo. Na konec článku jsem si nechala to nejlepší - tedy video - The boyfriend TAG!!!



Vylepši se ve psaní všemožnými způsoby!

27. září 2013 v 6:00 | Miška |  krásná.cz
Článek si můžete také přečíst ZDE.

Častokrát se setkáme s blogery či blogerkami, jejichž styl psaní je na bodu mrazu. Ne každý je v blogování skvělý a ne každý má styl psaní perfektní. Pokud cítíš a víš, že se tvůj styl psaní může ještě pořád zlepšit, nevzdávej to. Ovšem pokud sám/sama uznáš, že blogování a psaní nebude tvůj šálek kávy, raději si najdi jinou zálibu. Já ti dnes poradím, jak se ve psaní co nejlépe vylepšit!

1. Četba
Asi úplně nejzákladnějším a zaručeným způsobem v tom, jak se zlepšovat ve psaní, je četba. Četba totiž rozvíjí tvojí fantazii, díky které máš potom spousty nápadů ke psaní článků. Ne vždy je k nám fantazie štědrá, a tak neočekávej, že tě vždy při chuti psát napadne nějaké téma na psaní. Četba ti také pomůže si rozvíjet slovní zásobu a tudíž tvé články na blogu budou alespoň trochu o úroveň lepší!

2. Sledování novinek
Tady asi trochu zabádáme do bulváru. Neboj se, nemusíš psát o tom, co se děje s celebritami a kdo se s kým zrovna rozešel. Každý píše různá témata blogu a každý rád píše o jiném. Někdo o kráse, někdo o módě, jiní zase např. o knihách. Abys tedy nebyl/a "mimo mísu", sleduj všechny novinky, zjisti si, jaké trendy v módě zrovna letí, a která řasenka je na léto nejlepší! Věř mi, že tvá návštěvnost blogu se díky tvým zajímavým novinkám, které se týkají témata blogu, zvýší!

3. Čtení kvalitnějších blogů
Nejtěžší jsou začátky s psaním a blogováním. Člověk spoustakrát neví, jak má vlastně blogovat a o čem by měl psát. Zkus tedy zabloudit na pár blogů a zjisti, která témata jsou hodně diskutovaná. I ty můžeš být jedním z blogerů, kteří budou psát o tom nejzajímavějším! Pokud si také budeš číst kvalitní články, postupem času přijdeš na to, jak vlastně psát a jaký styl psaní lidé hodnotí nejkladněji!

4. Komunikace
Není nad šálek teplého čaje či kávy s přáteli nad dobrou konverzací. Při ní totiž můžeš různě diskutovat o různých tématech a tím víc si prozkoušíš svojí slovní zásobu. Při svém menším "projevu" před přáteli můžeš také udělat velký dojem a ostatní ocení tvé vyjadřování se. Věř mi, že i to ti v psaní pomůže!

Ne každý je v psaní profík, každý umí psát jinak a každý má rád jiný styl psaní. Někdo ohodnotí tvé články kladně, jiný zase záporně. Lidé si totiž musí najít své a pokud jim tvé téma nebude vyhovovat, věř, že se najdou i tací, kteří jej ocení!

Proč raději chodím pěšky...

25. září 2013 v 6:00 | Miška |  Úvahy
Titulní strana blogu.cz je plná zajímavých článků, na které je prostě nutnost poukázat. Nejen díky kvalitě, ale také i díky nápadu. Já jsem se dnes nechala inspirovat článkem o paní Julii v metru v Praze, díky které mi celý víkend ležela v hlavě věta "Já mám právo sedět". Samozřejmě mi to nedalo a musela jsem pár slov o takové tématice napsat. A nejen o paní Julii, řeč v dnešním článku se totiž dostane i na samotnou jízdu (v mém případě) v MHD a na nevrlé důchodce.

Když jsem video viděla poprvé, má čelist se značně sklonila o několik stupňů směrem dolů. To znamená, že jsem nemohla uvěřit svým vlastním očím a uším, cože jsem to vlastně viděla a slyšela. Paní Julie mi jaksi vtloukla do hlavy, že vulgárnější člověk už snad ani existovat nemůže. A tak mi díky ní utkvělo v hlavě, že se asi budu nadále jízdě v MHD vyhýbat obloukem.

S některými důchodci, obzvlášť v ČR, je to často složité. Jejich nároky se postupně zvyšují, což se odráží i na jejich "příjemném" chování. Popravdě, kdy naposledy jste narazili na příjemného důchodce? Já naposledy na návštěvě u přítelova babičky. A to už je týden. Lidí potkáváme denně spousty a i já jsem se dnes setkala s nemilým případem jedné paní prodavačky, které jsem se mile zeptala, zda budou ještě doplněny zásoby pizzových taštiček. Její tón odpovědi a vlastně i styl odpovědi ve mě vytvořil jakýsi odpor si příště takovou mňamku místo oběda koupit.

Raději se projdu každý den 3 km do školy a ze školy, než abych musela podstoupit rázné argumenty o tom, jak je dnešní mláděž zkažená. Ovšem co je ještě horší - sledovat důchodce jak si ze zastávky do zastávky vozí zadky. U nějakých případů to samozřejmě chápu, ale co taková důchodkyně, která si nakráčí do MHD s tím, že všechen její okolní prostor se musí ihned vyklidit, protože potřebuje sedět? (viz paní Julie). NA co narážím? Vezměte si takový příklad z italských důchodců - sjíždějí lyžařské svahy rychlostí světla, do obchodu (ne Kauflandu) dojíždí na kole nebo pěšky a svůj životní styl vedou zdravě.

Jen se modlím, abych nedopadla stejně jako většina tohoto obyvatelstva - otrávená a líná důchodkyně, která v 7 nastoupí do MHD kvůli koupi rohlíků v akci v Kauflandu.

S rohlíkem jsem mnohem šťastnější

23. září 2013 v 17:53 | Miška |  Úvahy
Denně se procházím okolo milionu fastfoodů, které táhnou kolemjdoucí na rychlý a levný oběd, který chutná výtečně a jistě si jej každý zamiluje. I já jsem taková byla, než jsem kolem těchto rychlovek začala opravdu denně chodit. No a taky to bylo zčásti kvůli příznání Mc Donaldu na facebooku.

První případ, kdy se mi fastfoody značně zprotivily kvůli každodenním cestám kolem nich, má i jiné důvody, proč jej nesnáším. Tím asi úplně největším jsou samozřejmě ti mladí i staří jedlíci. Ti sedí, jak reklama na zbouchání jídla co nejrychleji, za výlohami, v rukou drží ty za dvacku hambáče a pozorují kolemjdoucí s plnou pusou potravy jako křečci když se hoblují. No popravdě, ještě pořád vás přitahuje fastfood plný nezdravé stravy?

Co mi ještě více zprotivilo fastfoody byla představa toho, že bych se touto stravou měla vykrmovat každý den. Spousta lidí to takhle dělá. Místo oběda, který je alespoň trochu pořádný, ať už v menze nebo luxusní restauraci, si stoupnou před kasu, řeknou "5x cheesburger a 6 nugetek s kečupem", posadí se na židli a netrvá jim ani 10 minut, než to všechno zblajznou. Pak s radostí a plným břichem pokračují dál vstříc domovu, kde se položí a sednout k televizi. Ti pracovitější si sednout za kancelářský stůl a pustí se do své rozdělané práce. Vězte mi, že taková vidina každodenních obědů, mi zvedá žaludek. A co víc, dokonce při takové představě na svém břiše vidím spousty faldů, které "nevinně" vyrostou za krátkou chvíli z těchto nemilých fastfoodů. To už si vážně raději pochutnám na rohlíku s paštikou a počkám si na doma, kde budu mít skvělou čočku s uzeným.

No a abychom se také dostali k druhému případu - tedy přiznání na fb. No popravdě jsem usedla na dvě hodinky k PC a pročetla spousty přiznání, která se mi na této stránce zobrazila. Po přečtení jsem opět odhlásila "to se mi líbí" této stránce a odběhla si na záchod, kde jsem měla sto chutí vyvrátit žaludeční nadílku. Zkuste si tuto stránku vyhledat a věřte mi, že už do "mekáče" či jiného fastfoodu nikdy nevkročíte.

A nebo to udělejte jako já - choďte denně před těmito lidmi, v rukou držte svůj rohlík a vysmějte se jim, protože zrovna pojídají cheesburger s dvěma plivanci od milých zaměstnanců.

Objasnění tří týdnů nového života

21. září 2013 v 20:33 | Miška |  Život obyčejné blogerky
Den D, tedy nástup do nové školy mám už dávno za sebou. Mé obavy z nového prostředí jsou dávno pryč, stejně jako únava z každodenních cest do školy a zpět. Je sice pravda, že mi někdy třeští hlava a mé oči prosí o lehčí víčka, která by kvůli únavě nepadala, ale i tak mám to nejhorší za sebou. Nová škola odstartovala další fázi mého života, který je momentálně jak na vlně.

Mojí asi největší obavou byl nový kolektiv ve třídě. Bohužel jsem měla jaksi zkažené představy o novém kolektivu, přeci jen jsem byla tak trochu zakomplexovaná z mého ex-kolektivu na základce. Naštěstí se na mě usmála ta pozitivní stránka a mě čekal nový, naprosto výborný kolektiv na příští čtyři roky.

Po příchodu do školy následovaly nové předměty, noví učitelé a nový styl učení. Zatím jsem se vším spokojená, ale samozřejmě se najdou i tací učitelé, kteří mi ty čtyři roky studia budou trochu znepříjemňovat, tak už to na školách ale bývá. S tím vším jsem počítala a čekala na den, kdy odjedeme se třídou na dvoudenní adaptační kurz. Tyto dva dny jsem viděla černě, protože jsem nemohla uvěřit tomu, že se během tak krátké doby jako třída stmelíme. Vše bylo výborné a ze stydlivé třídy se vyklubala odvázaná třída plná rozdílných tváří. Z kurzu se mi nechtělo. Milovala jsem to tam.

Teď už mě čeká pouze to pravé zajetí do kolejí učiva, jelikož mi přijde, že jsem střední odstartovala tak trochu špatným způsobem - jedničkou z fyziky a pětkou z chemie. Vše se ale stoprocentně zlepší, v tom se má optimistická stránka nezapře. A samozřejmě jako spousta jiných dívek čekám na to, až najdu výbornou kamarádku, která udělá ty čtyři roky studia těmi nejlepšími. Zatím se mi to jaksi nevede, ale ono se to zlepší, věřím tomu na sto procent. :)


RECENZE - kniha Tanec Stínů

20. září 2013 v 5:46 | Miška |  krásná.cz
Recenzi si můžete přečíst také ZDE.


V době letních prázdnin spousta z nás zažívá nudu, kterou je potřeba nějak zahnat. Mým nejlepším lékem na zbavení se nudného času je četba. Mezi mými knihami jsem tentokrát sáhla po knize Tanec Stínů (můj přítel název knihy přečetl jako "Kanec ve stínu"), která je od spisovatelky Kalayny Price. Kniha mě velmi zaujala už na první pohled, ovšem při četbě prvních stránek jsem byla zklamaná.

Nevím, zda-li je to pouze mé zdání nebo je to fakt, že se fantasy žánr knihy mísí trochu s plejádou. Nevím, jakým způsobem jsem na to přišla, ovšem první slova knihy mě k takové domněnce přivedla. Při četbě prvních řádků knihy jsem byla velmi zmatená. Spisovatelka na mě "vyhrnula" spoustu pojmů jako např. "Fae, FÚV, různé jiné zkratky vyšetřovacích služeb, Sosáči apod." Byla jsem z toho všeho trochu zmatená, čímž vznikala tak trochu nechuť k četbě této knihy.

Nechuť byla rychle zahnána hned první kapitolou. Po chvilce četby jsem se do knihy začetla takovým způsobem, že po 3 hodinách jsem na chvilku knihu zaklapla a myslela jsem si, že jsem v naprosto jiné dimenzi. Během tří hodin jsem se dozvěděla spoustu faktů, i když sama nevím, jestli jsou pravdivé nebo pouze spisovatelkou vymyšlené. Kniha je velmi naučná, čímž zřejmě vznikla má domněnka, že je kniha z části plejáda.

Příběh je o poloviční fae jménem Alex, která žije v malém městečku. To, že je z poloviny fae ví pouze ona a pár jejich nejbližších. Alex pomáhá jednotce FÚV, tedy policii, která během svých vyšetřovacích dob nalezla spousty chodidel oddělených od těl a Alex úkolem je zjistit, kdo spáchal tolik vražd. Zároveň během vyšetřování potká svého bývalého přítele, Falina, který kvůli zimní královně Alex opustil. Falin zároveň jako jediný říká Alex pravým jménem - Alexis. Během strávených dob s Falinem Alex zjistí, že je Falin fae a zároveň agent. Tudíž Alex pomůže v samotném vyšetřování. Po nějaké době po Alex půjde jednotka FÚV a bude jí chtít poslat do Faerie, tedy do říše, kde jsou ubydlení všichni fae a do říše, která je oddělená od jejího současného bydliště. Jak to vše dopadlo zjistíte po přečtení knihy.

Já jsem s knihou spokojená půl na půl. Není to rozhodně žánr pro mé gusto, ale rozhodně jsem se ráda dozvěděla spoustu faktů, i když možná že nepravdivých. Každopádně jsem ráda, že jsem opět doplnila zásoby fantasie.


Crazy day - OOTD

17. září 2013 v 4:43 | Miška |  My styl
Mám obrovskou chuť se vám svěřit s mým momentálně nejoblíbenějším a nejpohodlnějším outfitem, který mám a který jsem byla schopna sestavit ze všeho oblečení, které jsem během července s mojí kámoškou nakoupila v budějcích. Bude se jednat o takový bláznivý outfit s bláznivými barvami, tak snad se vám bude líbit. :)



Triko - Gate, kalhoty - Terranova, boty - deichmann, taška - puma, mikina - Croop Town



Recenze přípravků proti celulitidě od Dermacolu

15. září 2013 v 17:55 | Miška |  krásná.cz
Článek si můžete přečíst také ZDE.

Celulitida trápí každou z nás. Hormonální antikoncepce, kouření, sedavá práce, dlouhá stání... To vše může být příčinou tzv. pomerančové kůže, které se vyskytuje hlavně v obasti hýždí a stehen. Je spousta způsobů, jak se celulitidy zbavit a tím nejefektivnějším je sport. Běh totiž zabraňuje hromadění toxinů v těle, a tak naše pokožka zůstane skvěle napnutá.
Různé kosmetické značky ovšem vymýšlejí samé chytáky pro zákazníky, které by nás měly navnadit na koupi. O jaké chytáky se jedná? Samozřejmě o krémy, olejíčky a spreje, které mají pomáhat proti celulitidě. My zákazníci takovým účinkům samozřejmě věříme, a tak si je za vysoké ceny koupíme. Ovšem téměř zbytečně.

Měla jsem tu možnost otestovat dva přípravky od Dermacolu z kolekce ENJA. Jedním přípravkem byl Sprej proti celulitidě se zeštihlujícím efektem a druhým byl zpevňující tělový olej. Nefunkčních kosmetických přípravků proti celulitidě jsem vyzkoušela spousty, a tak jsem i k těmto přistupovala s velkou nejistotou a obavami z toho, že mi budou k užívání naprosto k ničemu.

Mé obavy se z poloviny potvrdily. Nikdy totiž nemůžete od kosmetických přípravků očekávat, že vám hned a 100% pomohou. Ať už se jedná o krémy proti vráskám, na akné nebo snad přípravkům proti celulitidě... Vždy musíte pro tento boj také udělat něco vy. A proto při používání krému na akné nejezte čokoládu a při používání spreje a olejíčku proti celulitidě začněte běhat! Nikdy nesmíte boj nechat pouze na kosmetických přípravcích.

Vrhnu se na samotné hodnocení prvního přípravku, kterým je tedy ENJA CRYO Cellu Slim - Sprej proti celulitidě se zeštihlujícím efektem. Sprej jsem nanášela na oblast hýždí a stehen, kde se celulitida v mém případě vcelku vyskytuje. Poté jsem tento sprej jemně vmasírovala do pokožky a nechala vstřebat. Po pár minutách jsem zjistila, že se sprej výborně vsákl do pokožky a nezanechal po sobě žádné mastné stopy v podobě flíčků. To bylo prvním plusem. Druhým plusem byl jeho velký roztřikovač, díky kterému jsem na něj mohla máčknout jen dvakrát a obsah lahvičky jsem měla tam, kde jsem chtěla. Samozřejmě je velmi těžké posoudit, jaký vlastně tento sprej je. Já jsem během léta celkem sport zanedbávala a tudíž mi sprej moc nepomohl. Věřím ovšem, že během školního roku bude při hraní volejbalu plně funkční, jelikož již teď jsem i beze sportu poznala trochu, ale opravdu jen trochu, vymizení celulitidy.



Druhým přípravkem je ENJA Firming body oil - zpevňující tělový olej s olivami a avokádovým olejíčkem. Tento přípravek mi vůbec nevyhovoval. Nemám ráda mastné kosmetické přípravky a tudíž se mi tento olej díky jeho mastnosti příčil. Používala jsem jej opravdu párkrát, jelikož jsem nebyla schopná jít spát s mastnými nohami a mastnými flíčky. Olej navíc nepříjemně zapáchá. Jeho dávkování v podobě pumpičky mi ovšem bylo vcelku sympatické a pro mě jako uživatelku velmi praktické. Žádný efekt jsem na mých nohách neviděla, a tak vám jej asi nedoporučím. Raději bych sáhla po spreji proti celulitidě, tedy výše zmíněném přípravku.


Asi nejlepší radou bude to, když se do boje vrhnete rovnou vy. Zapojte síly a jděte běhat, nenechávejte vše na kosmetických produktech a nedoufejte slepě, že vám pomohou.

Dopis neživé věci o prvním týdnu na nové škole

12. září 2013 v 6:00 | Miška |  Život obyčejné blogerky
Chodím na novou školu a během minulého týdne nám byl zadán výborný úkol z češtiny - ze slohu. Měli jsme napsat dopis neživé věci, ve kterém budeme popisovat 1. týden školy (tedy v mém případě obchodní akademie). Myslím si, že se tímto vlastně i dozvíte můj názor na mojí současnou střední školu.

Můj milý deníčku,

den ode dne se mění lidem život a i já jsem byla jedním z nich. Nastoupila jsem do prvního ročníku obchodní akademie. Stejně jako spousta mých spolužáku, jsem ani já nepočítala s tím, že budu na obor, který se na této obchodní akademii nazývá ekonomické lyceum, přijata. I přes to jsem jednu ze dvou příhlášek věnovala právě onu oboru, který během minulého týdne předčil má očekávání.

Velkým problémem, díky kterému jsem neměla ráda základní školu, byl špatný kolektiv v mé třídě a nepříliš dobrý kontakt s učiteli. A proto jsem doufala, že bude obchodní akademie jednou z těch škol, která si zakládá na přátelství a důvěře mezi učitelem a žákem. Ovšem to, že potkám výborný třídní kolektiv jsem nečekala. Mínění, že se jako třída dokážeme dohodnout, ve mě ukotvilo hlavně díky tomu, že jsme se sešli ve skvělých patnácti lidech již před začátkem školního roku.

Již od prvního dne, kdy jsem přišla do naší kmenové třídy, jsem věděla, že mě čekají nádherné čtyři roky. Vím, že je nesmysl dělat ukvapené závěry po týdnu chození do školy, ale kdo by tomu nevěřil, když Tě hned první den pozdraví s úsměvem Paní třídní učitelka a spolužáci si s tebou rádi povídají?

Bohužel mě stále držela ve stresu má nastávající, první vyučování na této škole. Bála jsem se hlavně vstupních prověrek, jelikož na základní škole tomu tak bylo zvykem. Opět jsem byla velmi překvapena, a to hlavně spoustou profesorů, kteří nás místo věty "Vyndejte si papíry, je tu vstupní prověrka", přivítali se slovy "Tak jak se vám u nás líbí?". To vše mě naplnilo příjemnou domněnkou, že jsem si lepší školu už vybrat nemohla.


K tomuto slohu se suprově hodí i mé nové video! :)


Vaše Miška

Jak nenechávat vše na poslední chvíli

10. září 2013 v 5:39 | Miška |  krásná.cz
Článek si také můžete přečíst ZDE.

Čas je nepřítelem každého z nás. Někdy je ho moc, a proto své dny trávíme tím, že se nudíme, a někdy je ho naopak málo, což znamená, že si nenajdeme chvilku pro sebe nebo své přátele. Potom je tu druhý nepřítel, kterým jsou naše povinnosti. Ať už se jedná o úklid nebo o domácí úkoly, vždy jsme povini je vykonat a opravdu málokdy se nám nechce. A do třetice všeho dobrého je tu třetí nepřítel, tedy zábava. Počítač, chození ven s partou, televize. To vše nám brání v tom, abychom své povinnosti vykonávali, protože vždy, když se podíváme na nějakou z těchto zábav, "chuť" ke zpracování úkolu se vytratí a my opět podlehneme něčemu, co nás zaručeně ke konání poviností nedonutí. Kvůli tomu možná vše necháváme na poslední chvíli.

Aby tomu tak nebylo, je lepší si určit nějaký řád nebo rozvrh, který tě donutí k tomu, abys dodržoval/a heslo: "Nejdříve povinnosti, potom zábava!". Zkus si tedy rozvrhnout den a snaž se heslo dodržovat. Po škole si např. na chvilku vyjdi ven s přáteli, ale po této zábavě hned skoč na domácí úkoly. Pokud tě druhý den čeká nějaká důležitá čtvrtletní nebo pololetní práce, zkus počítač nebo vycházky ven omezit, přeci jen ti pár hodin na knihou matiky neuškodí.

Potom tu jsou domácí aktivity - uklízení, mytí nádobí... To vše máš hotové za půl hodinky a navíc ti bude tvá mamka za všechnu odvedenou práci vděčná! S dobrým svědomím a spokojeným pocitem můžeš vyjít ven s přáteli a užívat si odpolední srandičky.

Samozřejmě je lepší si své povinnosti psát. Domácí úkoly do notesu a ostatní důležité úkoly do diáře. Není totiž nic horšího, než dostat poznámku za nevypracovaný úkol nebo dostat vynadáno za nevynesený koš. Tomu všemu můžeš předejít, pokud to budeš mít dobře zapsané. K těmto úkolům si také můžeš napsat čas, kdy je vypracuješ, abys potom přesně věděl/a, na kdy si máš naplánovat zábavu a na kdy povinnosti.

Věř, že je mnohem lepší mít vše hotové předem, než na poslední chvíli. Pokud máš domácí úkol až na příští týden, je rozhodně lepší si jej zhotovit hned v den, kdy ti byl zadán. Budeš mít totiž o starost míň a rozhodně bueš mít víc času na mnohem příjemnější aktivity!