Poznání lidí při jízdách vlakem

2. listopadu 2013 v 6:00 | Miška |  Úvahy
Téměř jednou za dva týdny jezdím ke svému přítelovi, který bydlí asi 80 km od mého bydliště. Častokrát jezdím vlakem z Českých Budějovic a když ne tím, jezdím z města, ve kterém bydlím. Pokud jedu z Budějc, jedu hodinu a půl a pokud z Velenic, jedu 2 a půl hodiny. Je to vcelku náročná cesta, ale nestěžuju si oproti mé kamarádce, která za svým přítelem jezdí vlakem 8 hodin.

Tyto cesty vlakem mají své výhody. Mohu zkoumat lidi, které normálně potkám na ulici na pár sekund. Ve vlaku je mohu pozorovat např. celou dobu, co vlakem jedu. Je to velmi zajímavá podívaná, protože častokrát to stojí opravdu za to. Pokud nepozoruji nádhernou přirodu kolem mě, která se míhá rychlostí 100km/h, mé pohledy směřují např. na velmi zajímavou slečnu sedící naproti mě.

Dívce může být kolem 17-ti let, asi bude nejspíš z bohaté rodiny, protože má kabelku Louis Vuitton a peněženku Gucci. Její pohled upřený do notebooku Acer vypovídá o tom, že se zřejmě baví nad nějakým zábavným filmem nebo seriálem. V dnešní době se my, jako mládež bavíme například nad HIMYM, TBT, PLL... Co mě na ní ovšem velmi zaujalo je její styl líčení. Fialové kouřovky jsou odvedené nepříliš přecizně stejně jako linka, která rámuje její oko. Nejspíš se líčila ve spěchu, protože právě chvátala na vlak, aby se mohla z intru dostat domů. Určitě je na intru, to dokazuje ten kufr, který se snažila dát co nejdéle ode mě aby mi nepřekážel při sezení. Také to dokazuje její studentský průkaz, na kterém je zašrtnuté políčko jízdy o víkendech, což mohou mít pouze "intráci". Je to na pohled vcelku milá holka, snažila se mi udělat co nejvíce místa a pustila mě si sednout s příjemným úsměvem, z čehož jsem měla velikou radost.

Také takhle zkoumáte lidi? Jednou bych chtěla jednoho z těch lidí, které si takhle měřím hlouběji poznat a ověřit si, zda-li jsem se v něčem mýlila.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivča Ivča | 2. listopadu 2013 v 18:25 | Reagovat

Jé, tak to máte vcelku daleko k sobě. Můj přítel bydlí 30 km ode mě, což je fajn i v létě na kole. :-) Jen teda opravdu nechci vědět, kolik nás to dojíždění za ty 4 roky stálo. :D
Jinak takhle ve vlaku o lidech nepřemýšlím.
Poslední dobou jsem ráda, když sedím vedle někoho od pohledu milého a usměvavého. Hrozně mě vytáčí, když většina lidí má vedle sebe tašku, postupně se tak zaplňuje vlak/autobus a je na všech vidět, jak jsou neochotní ji dát dolů a někoho pustit sednout! To radši koukají jiným směrem, než vidět procházejícího člověka, který hledá volnou sedačku.

2 Míla Míla | 2. listopadu 2013 v 19:31 | Reagovat

Taky takhle "zkoumám" :) nejlepší jsou takoví ti postarší, nebo lidi "na stejné vlně" co já, když si přisednu ať už do vozu se sedačkami, k někomu do kupé, a začnou si se mnou povídat. Jednou jsem narazila na pána, kterému mohlo být tak kolem 40 let a ptal se na muj styl, jelikož jsem cestovala v korzetu a kratší sukni :) pak sme se rozpovídali a vylezlo z něj, že před rokem se mu o Vánocích zabila manželka se synem a od tý doby žije sám v lese a skoro nikdo o něm neví, krom přátel :) ten mě hodně zaujal díky názorům a téměř pětihodinová cesta z Budějovic do Brna bleskově utekla :)

3 Miška Miška | Web | 2. listopadu 2013 v 19:55 | Reagovat

[1]: Já si občas dám taky vedle sebe tašky, ale když vidím, že si ty lidi nemají kam sednout, tak místo samozřejmě uvolním. Samozřejmě bych nerada narazila na nějakou paní podobnou paní s mottem "Mám právo sedět". :)

[2]: To jsi vlastně říkala, pamatuju si na to. Takovýhle lidi ti otevřou oči a díky nim většinou získáš i jiný pohled na svět. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama